Prorazili jsme cestu i pro zraněné vojáky bez statusu válečného veterána
- Spolek VLČÍ MÁKY
- před 12 minutami
- Minut čtení: 2
Po letech našeho upozorňování na konkrétní případy a tlaku na politiky se konečně začíná lámat jeden z největších nesmyslů v systému péče o vojáky.
Resort obrany podle článku Ekonomického deníku nově připouští, že by se část veteránských benefitů a sociální podpory měla zpřístupnit i vojákům, kteří utrpěli závažný služební úraz, ale nebyli na zahraniční misi.
“Zásadním bodem byla debata o vojácích, kteří utrpěli zranění při náročném výcviku na domácí půdě, ale systém je dosud odmítal uznat za veterány. Pokud voják přijde o končetinu při nácviku na Libavé, nemá v současnosti stejná práva jako ten, kterému se to stane v zahraniční operaci.”
To je přesně to, co dlouhodobě prosazujeme. Spolek VLČÍ MÁKY již od roku 2014 pomáhá všem vojákům a veteránům, bez ohledu na to, zda absolvovali zahraniční mise. To není v českém prostředí vůbec samozřejmost.
Příslušný ministerský odbor řeší pouze uznané válečné veterány. Stejně omezené možnosti nabízí i Vojenský fond solidarity, který řadu let pomáhal pouze vojákům v činné službě a teprve nedávno otevřel své programy veteránům ze zákona, respektive i bývalým vojákům - ale jen do pěti let od ukončení služby.
Dosavadní pomoc státu je nastavena absurdně. Voják, který ochrne při plnění úkolů ve službě, se nedostane k podpoře, kterou má veterán mise, jenž už dávno neslouží a ochrne třeba po nehodě na motocyklu. Rozhoduje jediné: jestli voják někdy byl nebo nebyl v misi.
Tato nespravedlnost se prohloubila v polovině minulého roku po novele Zákona 170/2002 Sb., o válečných veteránech. Přinesla dva nové finanční příspěvky pro invalidy - avšak pouze ty, kteří absolvovali misi. Kromě toho jim obrana poskytuje prostřednictvím dotací organizacím ČsOL a SVV zápůjčky kompenzačních a rehabilitačních pomůcek.
Samozřejmě vítáme každé rozšíření podpory pro válečné veterány, ale nemělo se stát, že vojenští invalidní důchodci prakticky vypadli ministerstvu obrany ze zřetele.
Podrobně jsme problém nedostupnosti péče pro “obyčejné” vojenské invalidy popsali ve dvou článcích:
A nezůstalo jen u článků. Obrátili jsme se na poslance podvýboru pro válečné veterány a na počátku března probrali problém s jeho předsedou Lubomírem Wenzlem. Je proto skvělé, že téma nyní výbor projednal s ředitelem veteránského odboru plk. Speychalem a ten přislíbil nápravu.
Pokud se záměr podaří dotáhnout, přestane být pomoc pro zraněné vojáky otázkou administrativní kategorie. Budeme dál prosazovat a dohlížet, aby se záměr skutečně promítl do praxe. A také lobbovat za další témata v životech všech veteránů, protože realita není zdaleka tak růžová, jak ji resort obrany prezentuje.
