Skutečný (ne)zájem o veterány

Dne 28. října jsme všem poslancům a senátorům napsali k blížícímu se Dni válečných veteránů a nabídli jsme osobní setkání a představení problémů, které řešíme s veterány a jejich rodinami. Z oslovených odpověděli tři. Dva obecně poděkovali za naši práci. Jediný projevil zájem o setkání. A když jsme na tuto smutnou statistiku upozornili 13. 11. na sociálních sítích, ozval se poslanec Růžička (ANO), že má přeci přednost Česká televize.

Ale to není všechno. Až z facebooku jeho kolegy Ludomíra Wenzla (ANO) jsme se dozvěděli, že se 11. listopadu ve sněmovně konal odborný kulatý stůl k duševnímu zdraví válečných veteránů.
Zástupci ministerstev, zdravotnických zařízení, Československé obce legionářské, Sdružení válečných veteránů i zahraniční odborník. Spolek VLČÍ MÁKY pozván nebyl.
Jedenáct let o tomto tématu prakticky jako jediní publikujeme, pomáháme konkrétním lidem a upozorňujeme na mezery v péči. Poslední rok a půl vedeme program Neviditelná zranění, letos zapojený intenzivní kampaní do Týdnů pro duševní zdraví.
Organizátor jednání, předseda podvýboru pro válečné veterány Lubomír Wenzl, naši práci zná. Předsedkyně spolku mu letos 5. března téměř tři hodiny představovala naše programy a priority. Psali jsme mu také 28. října a 10. listopadu. Bez odpovědi.
Nejsou to jen zkonodárci, kdo se chová jinak, když zhasnou světla kamer
V den válečných veteránů, o pár hodin dříve než proběhl kulatý stůl, stáli před Generálním štábem zranění veteráni, s nimiž jsme přišli upozornit na několikaleté čekání na odškodnění.

Náčelník Generálního štábu generál Hlaváč kolem nich v půl jedné prošel bez zastavení a bez pozdravu. Oslovili jsme ho, nezastavil se. Ráno na Vítkově veteránům děkoval za službu. Před vlastním ústředím už ne. Vlastně před nimi utekl.
Ptáme se poslanců a senátorů, především členů výborů pro obranu a podvýboru pro válečné veterány:
Z jakých informací vycházíte, když rozhodujete o životech těchto lidí?
Jak si ověřujete, zda deklarovaná pomoc funguje, když na nabídku zkušeností z přímé pomoci ani neodpovíte?
Tohle je to, s čím bojujeme už od roku 2014: Jak zajistit kvalitní pomoc veteránům, když musíme nejprve překonávat nezájem těch, kteří jsou za řešení jejich problémů placeni ze státního rozpočtu? Proč u jednacího stolu chybí právě hlas, který by přinesl kritické připomínky, skutečné příběhy a složité výzvy? Bojí se nějaký ministerský úředník, že by narušily sváteční obraz toho, jak “skvěle” už péče funguje?
Pokud se selhání systému nedostanou na jednací stůl, vzniká falešný obraz téměř světové péče. Jenže za ním zůstávají lidé, kteří roky čekají na spravedlnost a potřebnou pomoc. Úkolem politiků a úředníků je tyto problémy řešit, jejich vytěsněním z debaty nezmizí.
Vyzýváme média:
Ptejte se, kdo sestavoval seznam účastníků kulatého stolu a proč jsme nebyli přizváni.
Ptejte se, proč zranění veteráni čekají na odškodnění tři nebo šest let. Dejte prostor jim a jejich rodinám.
Vyzýváme veřejnost:
Sdílejte jejich příběhy, tento článek a podepište petici na http://spolekvlcimaky.cz/152.
Ptejte se svých poslanců a senátorů, co konkrétně pro zraněné veterány udělají. Foto s mákem v klopě a patetické fráze napsané AI nestačí.
Skutečné problémy veteránů nejsou mimo tento svátek téma a během něj také ne. (Doporučujeme náš rok starý článek Média informují o Dni veteránů, ale o veteránech se nedozvíme nic)
Ty, kterým to není jedno, bychom chtěli požádat, aby si nastavili sledování našich sociálních sítích a zvážili i pravidelnou podporu prostřednictvím www.darujme.cz/spolekvlcimaky - protože veteráni potřebují skutečný zájem a pomoc celoročně.



