S jakými potížemi přijdou do Česka ukrajinští veteráni
Po skončení či utlumení války se část ukrajinských vojáků vydá za rodinami žijícími už několik let v evropských zemích. Aktuální výzkumy mapují, s čím budou přicházet: s následky zranění, psychickými obtížemi, složitými právními nároky, problémy s prací, bydlením a návratem do rodin. Je potřeba mluvit i o bezpečnosti. Chybou by však bylo zaměnit veterána za bezpečnostní hrozbu. Správně připravený systém dokáže rizikové situace zachytit - a stejná infrastruktura pomůže i českým veteránům.
Veteráni války na Ukrajině přicházejí do Česka v malých počtech průběžně, až v posledních týdnech se však začínají objevovat také v české politické debatě. Vicepremiér Karel Havlíček například 31. srpna při tiskové konferenci vlády výslovně zmínil tuto skupinu v souvislosti s migrací a vnitřní bezpečností. Premiér Babiš pak v interview na CNN Prima News.
Je dobře, že se o tématu konečně mluví. Téma nemůže čekat až do chvíle, kdy budou první komplikované případy ležet na stole policii, nemocnicím nebo sociálním odborům. Spolek VLČÍ MÁKY jej systémově otevřel už na jaře 2025 s programem REVECA (Returning Veterans Care) a za poslední rok proškolil přes sto odborníků.
Bezpečnostní pohled ale nesmí sklouznout k představě, že ukrajinský veterán rovná se nebezpečný člověk. Čtyři rozsáhlé studie UNDP (Rozvojový program OSN) a IOM (Mezinárodní organizace pro migraci), které se zabývají současnou ukrajinskou veteránskou populací a jejím návratem do civilu, ukazují něco jiného: největším problémem jsou kumulující se zdravotní, sociální, právní a ekonomické potíže a systém, který je nedokáže včas propojit.
Kolik ukrajinských veteránů přijde do Česka
Ukrajinské ministerstvo pro veterány podle IOM počítá s tím, že po válce může veteránská populace spolu s rodinnými příslušníky představovat pět až osm milionů lidí. Česko přitom už nyní hostí jednu z největších ukrajinských komunit v Evropě. Ke konci června 2026 zde bylo evidováno 390 812 aktivních registrací dočasné ochrany.
To vytváří přirozené rodinné vazby. Část mužů a žen, kteří dnes slouží na Ukrajině, má v Česku manželku nebo manžela, děti, rodiče či sourozence. Pokud po skončení služby Ukrajinu opustí, není těžké předpokládat, že někteří zamíří právě tam, kde už jejich rodina zapustila nové kořeny.
Jejich motivace opustit Ukrajinu může být i jiného druhu - už v roce 2023 bylo mezi držiteli statusu účastníka bojových akcí téměř deset procent vnitřně vysídlených, tito veteráni s rodinami přišli o svůj ukrajinský domov, a proto nový mohou hledat i mimo Ukrajinu.
Zpráva BIS uváděla jako horní hranici “poválečné” migrace z Ukrajiny 100 000 osob. V to je ovšem třeba počítat i muže, kteří dosud nesmí Ukrajinu opustit, aniž by však byli mobilizováni a nesli si válečné trauma. Jenže i opatrný odhad mezi 20 000 až 40 000 ukrajinských veteránů představuje výzvu - zvláště když si uvědomíme, že v Česku žije kolem 17 000 našich novodobých veteránů, z toho skoro polovina dosud aktivně slouží, a společně s Ministerstvem obrany dobře víme, kolik podpory potřebují ti vysloužilí.
Nebude přitom existovat jeden typ „ukrajinského veterána“. Přijede bývalý voják bez větších zdravotních následků, který bude chtít hlavně pracovat. Vedle něj člověk po těžkém zranění nebo amputaci. Někdo bude několik let vysídlený ze svého původního domova. Jiný bude mít příznaky posttraumatické stresové poruchy, poranění mozku nebo problémy se spánkem. Někteří budou živiteli rodiny, jiní sami odkázaní na péči, část dokonce obojím současně.
Právě tato různorodost a komplexnost je první věc, na kterou se český systém musí připravit.
Zranění nejsou jen zdravotní problém
Studie UNDP o právních potřebách veteránů zjistila, že 57 % veteránů potřebovalo po propuštění z armády právní pomoc. U zraněných byly problémy ještě výrazně častější: pomoc se získáním veteránského statu potřebovalo 77 % zraněných oproti 53 % nezraněných, pomoc s invalidními důchody a finanční podporou 86 % zraněných, resp. 66 % nezraněných. To ukazuje, že válečné zranění nekončí propuštěním z nemocnice.
Za zdravotním problémem následuje administrativa: uznání služebního úrazu, zdravotní status, kompenzace, invalidní důchod, kompenzační pomůcky, pracovní schopnost. Také u českých veteránů je boj s Ministerstvem obrany o včasné a adekvátní odškodnění služebních úrazů jedním z hlavních problémů - a to žijeme v míru a resort disponuje dostatkem financí. Jak má potom vypořádat nároky ukrajinská administrativa?
Ukrajinští veteráni tedy budou do Česka přicházet nejen za rodinami, ale také za vidinou dostupnější zdravotní a sociální pomoci. Vyvstává tak otázka, které ukrajinské dokumenty český systém uzná, jaké služby poskytne, jak pomůže veteránům uplatnit jejich nároky vůči Ukrajině a jak vůbec přiměje Ukrajinu, aby se o své veterány postarala i na našem území?
Ukrajina totiž musí své veterány následovat i za hranice. Inspirací může být americký systém, který svým veteránům umožňuje řešit veteránské benefity i zdravotní péči ze zahraničí (včetně její úhrady). Ukrajinská ambasáda v Praze by proto neměla být pouze místem pro pasy a konzulární agendu. S rostoucím počtem veteránů žijících v Evropě bude potřeba vytvořit kontaktní místo, které dokáže ověřit jejich vojenský status, řešit ukrajinské nároky a komunikovat s českými institucemi.
Český systém může zajistit integraci na našem území, nemůže však převzít odpovědnost ukrajinského státu za následky služby jeho vojáků.
Veterán může pracovat, a přesto se mu návrat do civilu nedaří
Studie UNDP Adapting to Civilian Life sledovala 500 bývalých příslušníků ukrajinských ozbrojených sil, ž nichž 71 % utrpělo válečné zranění. Ukázalo se, že potíže při adaptaci se netýkaly pouze zdraví. Více než polovina uváděla problémy kognitivního charakteru (koncentrace, řešení složitějších úkolů), přes 40 % s učením nových dovedností, každodenními povinnostmi nebo pracovním uplatněním.
Ještě výraznější varování přináší studie IOM. Mezi koncem roku 2025 a začátkem roku 2026 se ekonomická situace části veteránů zásadně nezhoršovala. Přesto podíl těch, kteří se necítili být vůbec součástí své místní komunity, vzrostl během jediného čtvrtletí z 9 na 27 procent. Podíl těch, kteří se do komunity začleňovali velmi snadno, naopak spadl z 23 na 8 procent.
To je důležité i pro české obce - práce sama o sobě není garancí reintegrace. Člověk může chodit každý den do zaměstnání, vydělávat a současně ztrácet kontakt s rodinou, uzavírat se, nerozumět civilnímu prostředí a mít pocit, že civilisté nerozumějí jemu.
V jiné studii IOM označilo dokonce 51 % registrovaných veteránů nedostatek porozumění ze strany společnosti za hlavní problém návratu do civilního života - častěji než dostupnost sociálních dávek nebo zaměstnání.
Kumulace rizikových faktorů
Data IOM dobře ukazují, proč nestačí založit „poradny pro veterány“. Veteráni se zdravotním postižením měli výrazně nižší zaměstnanost než ostatní veteráni - 42 % proti 71 %. Ve více jak třetině jejich domácností nebyl zaměstnán žádný dospělý, což může být způsobeno tím, že partnerka se stala pečující osobou.
Ještě horší byla situace veteránů, kteří jsou zároveň vnitřně vysídlení. U této skupiny IOM zjistila souběh problémů s bydlením, zdravotní péčí, léky, příjmem, bezbariérovostí a duševním zdravím.
Více než polovina těchto domácností už používala krizové copingové strategie - rozprodávala majetek, neplatila dluhy, omezila nezbytnou zdravotní péči. Může se stát, že poslední výdaje padnou na cestu do ČR za lepší budoucností.
Duševní zdraví a obavy o bezpečnost
IOM zjistila u přibližně 35 % testovaných veteránů screeningový výsledek odpovídající možné depresi. U vysídlených veteránů a veteránů se zdravotním postižením byla zároveň vyšší nenaplněná potřeba psychologických služeb. Autoři přitom upozorňují, že skutečný rozsah může být kvůli stigmatizaci vyhledání psychologické pomoci vyšší.
Pokud jde o post-traumatickou stresovou poruchu, přesný podíl ukrajinských veteránů s PTSD zatím neznáme. Studie UNDP zachytila u poloviny veteránů výskyt jednotlivých symptomů souvisejících s traumatem, což však není totéž, jako diagnóza PTSD. Současně platí, že i dílčí poruchy jako nespavost nebo hyperarousal samy o sobě závažně narušují každodenní život (podrobněji v našem projektu Neviditelná zranění).
Mezi vojáky hospitalizovanými kvůli silným stresovým reakcím a poraněním z působení rázové a tlakové vlny bylo diagnostikováno PTSD u 45,9 % a komplexní PTSD u dalších 21,5 %.
Je třeba zdůraznit, že člověk s PTSD není automaticky nebezpečný. Stejně tak vojenská zkušenost sama o sobě neznamená agresivitu nebo kriminalitu. Bezpečnostní význam má až spojení několik problémů: neřešené trauma, závislost (včetně lékové), ztráta bydlení nebo (legální) práce, rozpad vztahů, sociální izolace nebo akutní psychická krize. To platí stejně pro české veterány a právě zde je klíčové nastavení systému.
Policista, který rozpozná traumatickou reakci a umí deeskalovat, může situaci zvládnout jinak než ten, který ji vyhodnotí pouze jako neposlušnost. Sociální pracovník, který zjistí, že za dluhy a konfliktem v rodině je několikaleté zranění a nezvládnutý přechod z armády, může začít řešit příčinu. Psycholog, praktik nebo pracovník krizového centra, který rozumí vojenské zkušenosti, má větší šanci získat důvěru člověka, který institucím nevěří.
Znalost veteránských specifik mezi profesionály, kteří s nimi přicházejí do kontaktu, tedy považujeme za základ prevence a klíčový prvek bezpečnosti.
Rodina veterána je součástí případu
IOM vydala jasné doporučení: jednotkou podpory nemá být samotný veterán, ale domácnost. Jeden vyškolený pracovník má zmapovat potřeby celé rodiny a propojit zdravotní péči, psychosociální pomoc, sociální dávky, podporu dětí a služby pro zdravotně postižené.
Pro českou veřejnou správu a samosprávy to znamená koordinovat sociální odbory, úřady práce, centra duševního zdraví, OSPOD, preventisty ve školách, nízkoprahová zařízení, městské policie, poradny pro oběti domácího násilí a integrační centra. Přesně to děláme v programu REVECA, když nabízíme školení přizpůsobená všem těmto specialistům a vytváříme lokální mapy pomoci.
Co tedy má udělat Česko?
Nemusíme vymýšlet paralelní systém jen pro Ukrajince a kvůli nim - motivací nám dávno měli být čeští veteráni, příslušníci ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, kteří čelí traumatizujícím zkušenostem a trpí ztrátou specifické profesní identity při odchodu do civilu, stejně jako zdravotními následky fyzicky náročné a rizikové služby.
Jedna ze studií UNDP porovnává reintegraci veteránů v Austrálii, Chorvatsku, Francii, Německu, Izraeli, Polsku, Švédsku, Švýcarsku, Británii a USA. Úspěšné systémy nestavějí pro veterány zvláštní zdravotnictví, zvláštní sociální služby nebo zvláštní pracovní agentury. Místo toho připravují běžné civilní instituce na práci s veteránem, vytvářejí funkční navigaci mezi nimi a intenzitu podpory odstupňují podle potřeb.
Právě na tomto principu vznikla REVECA. Učíme specialisty ve stávajících institucích poznat situace, které mohou souviset s vojenskou zkušeností, správně na ně reagovat (trauma-informovaný přístup) a vědět, kam veterána nasměrovat.
REVECA připravuje na práci s českými i ukrajinskými veterány pracovníky sociálních služeb, krizové a protidrogové koordinátory, policisty a strážníky, školní psychology a metodiky prevence, OSPOD, pracovníky samospráv, nízkoprahových služeb a další profese, které se s veteránem nebo jeho rodinou mohou setkat dávno před specializovanou veteránskou službou.
Program se zaměřuje mimo jiné na trauma-informed přístup, komunikaci a deeskalaci, specifika PTSD a dalších neviditelných zranění, práci s rodinou a koordinaci zdravotní, sociální, právní a pracovní pomoci.
Nejlevnější krize je ta, která nevznikne
Příchod části ukrajinských veteránů do Česka může být výzvou pro zdravotnictví, sociální služby i vnitřní bezpečnost. Je opravdu nejvyšší čas se připravit, včetně posílení financování klíčových služeb v krajích a odborného vzdělávání.
Bez systému může mít policie problémového člověka, sociální odbor neřešitelnou rodinu, škola problémové dítě a nemocnice pacienta, který opakovaně přichází s obtížemi, jejichž souvislosti nikdo nevidí.
Nesmíme zapomínat ani na osvětu veřejnosti a v jejím rámci také k ukrajinským rodinám na našem území. Informační portály, které nabízíme veteránům a jejich rodinám již nyní - ArmyWoman, Neviditelná zranění a ArmyJob - chceme s ukrajinskými psycholožkami přeložit do ukrajinštiny a byli bychom rádi, kdyby tuto informační bázi adoptovalo Ministerstvo vnitra do portálu Naši Ukrajinci.
Dobrá zpráva je, že systém, který kvůli příchodu ukrajinských veteránů vybudujeme, nebude sloužit jen jim. Stejné postupy potřebují čeští vojáci odcházející do civilu, veteráni po služebních úrazech, lidé s PTSD, rodiny v krizi i bývalí příslušníci bezpečnostních sborů. Česko tedy nestojí před volbou, zda se připravovat „na Ukrajince“, nebo pomáhat vlastním veteránům. Může udělat obojí jedním systémem.
Použité studie:
UNDP (2024): Survey on the Legal Needs of Veterans and Their Family Members
Průzkum právních potřeb ukrajinských veteránů a jejich rodin, zaměřený mimo jiné na propuštění ze služby, získávání veteránských statusů, sociální zabezpečení, odvolávání proti rozhodnutím úřadů a dostupnost právní pomoci. Studie byla zpracována týmem SREO Consulting za podpory UNDP a nizozemské vlády. Publikována 19. prosince 2024.
UNDP & SeeD (2025): Adapting to Civilian Life: Entry Points to Strengthen Veterans’ Reintegration in Ukraine (Based on reSCORE Ukraine 2024)
Studie přechodu ukrajinských veteránů do civilního života, jejich zkušeností s institucemi, zdravotních a psychických následků služby, zaměstnávání, sociální opory a překážek při reintegraci. Publikována 22. srpna 2025 v rámci partnerství EU4Recovery.
IOM (2026): Veterans Reintegration in Ukraine: Compounding Vulnerabilities and Access to Support Among Veterans
Tematická studie IOM zaměřená na kumulaci zdravotních, ekonomických, sociálních a psychických problémů veteránů, zvláště veteránů se zdravotním postižením a vnitřně vysídlených veteránů. Zabývá se také rodinou jako jednotkou podpory, case managementem a důvěrou ve státní a neziskové instituce. Květen 2026.
UNDP & Ministry of Veterans Affairs of Ukraine (2023): Review of International Practice in the Reintegration of Veterans: Considerations for Ukraine in the War and Post-War Context
Srovnávací analýza zahraničních systémů veteránské reintegrace a military-to-civilian transition. Studie čerpá mimo jiné ze zkušeností Austrálie, Chorvatska, Francie, Německa, Izraele, Polska, Švédska, Švýcarska, Spojeného království a USA a formuluje doporučení pro budoucí ukrajinský systém. Publikována 19. září 2023.
