
Náš příběh
(nejen ve výročních zprávách)
Spolek funguje od roku 2014 jako nezávislá dobrovolnická charita. Komplexností řešených témat a provozovaných program ů zůstává dosud jediný a jedinečný. Koncentruje nejvíce zkušeností a know-how v oblasti veteránské péče v ČR, s přesahem do integračních projektů i aktivním působením na mezinárodním poli.
Poznámka: Spolek nepodléhá povinnosti vytvářet výroční zprávy. Tvoříme je dobrovolně, protože vše, co jsme dokázali, se na web nevejde ;-) Ve sbírce listin zveřejňujeme pouze účetní závěrky.
Jak to celé začalo
Úvodní slovo předsedkyně spolku
Od roku 2011 jsem pracovala na Ministerstvu obrany na tehdy zbrusu nové pozici správce sociálních sítí. Na Facebooku jsem záhy začala vyřizovat desítky námětů a proseb o pomoc s řešením osobních potíží našich vojáků a veteránů. Často se na mě obraceli i během návštěv útvarů a prezentačních akcí armády. Na jaře 2013 jsem navíc s týmem VAT navštívila naše afghánské základny. Bylo jasné, že existují určité typické okruhy problémů, jimž naši veteráni v důsledku služby čelí. A přestože jsme se s kanceláří ministra a náčelníka generálního štábu snažili jejich podněty řešit, pro většinu tehdy neexistovaly žádné systémové nástroje a postupy. Existovala už jedna neziskovka, která se věnovala specificky neurologickým poraněním, ale po půlroční zkušenosti jsem spolupráci s ní ukončila a na Vánoce 2013 jsme s partou stejně smýšlejících nadšenců z resortu i mimo něj založili Spolek VLČÍ MÁKY.
Od počátku jsme čerpali inspiraci z amerického systému veteránské péče a dali si do vínku, že budeme ukazovat cestu Ministerstvu obrany. Dneska zdaleka nejsme u cíle, ale snadno se dá posoudit, jak moc se za tu dobu zlepšilo.

2014
První rok existence VLČÍCH MÁKŮ byl hlavně o tom „začít být vidět“ a současně rychle zkoušet, co funguje. Spustili jsme web, facebookovou stránku, rozjeli první informační kampaně a zapojili se do benefičních a komunitních akcí -včetně uspořádání koncertu a charitativních aukcí.
Oslovujeme ke spolupráci první partnery, vyjíždíme s prezentačním stánkem.
Současně jsme začali pomáhat konkrétním lidem a propojovat komunitu okolo armády a veteránů – ať už přes akce typu Bahna a Vlkošské dny vojenských tradic nebo online.
Výroční zpráva 2014 v PDF.

2015
Druhý rok se nesl ve znamení strukturace našich aktivit a získávání partnerů.
Osvěta: Kampaň proti nadávání veteránům do "žoldáků" (spolu s HateFree). Zorganizovali jsme Military Training Week propojující veterány a veřejnost (ve spolupráci s Ministerstvem obrany - POKOS). Založili jsme "repre tým" na překážkových bězích (Armyrun).
Podpora veteránů: Troufli jsme si oslovit velké pojišťovny (Generali, DAS), aby rozšířily pojistné krytí vojáků. Podpořili jsme petici proti zdanění výsluh a vytvořili službu ArmyHelp.cz - okamžitá sociální pomoc. Rozjíždíme slevy a benefity Army Friendly.
2016
Třetí rok potvrdil rozdělení aktivit mezi veřejné akce, komunitní scénu a praktickou pomoc.
Rozšířili jsme kapacity, abychom mohli poskytovat právní a finanční poradenství. Projekt ArmyHelp - Restart poprvé pomáhá veteránovi bez domova.
Zároveň posilujeme fundraising formou charitativního eshopu a ke Dni veteránů přinášíme video přání od známých osobností.
Otevíráme zcela nové téma - vojákyně a partnerky vojáků. Spouštíme osvětový portál Armywoman.cz .


2017
Čtvrtý rok znamenal další růst práce s veřejností (Bahna, Borderwar, MILSIMCON, benefiční koncert) a zároveň zvedání problematických témat jako mobbingu a neprodlužování služebních závazků těsně před výsluhou.
Pomáhali jsme několika veteránům, včetně dalšího bez domova, ale také policistce zraněné ve službě.
Posílili jsme propagaci Dne válečných veteránů - nejen tematickým webem, ale především přítomností dobrovolníků ve velkých obchodních centrech napříč republikou.
2018
Pátý rok přinesl větší tematickou šíři a silnější veřejný dopad. Silnou prezentaci na akcích i sociálních sítích doplnil unikátní projekt "Po stopách hrdinů", který oba světy spojil. Zatímco Jakub Engelmajer pravidelně reportuje ze své 750 km cesty z Dukly na Děvín, běží připojená sbírka na pomoc dvěma zraněným vojákům a policistce.
Na sklonku roku pak pomáháme ještě vojákovi, kterému vyhořel dům.
Rok 2018 byl i o posilování reputace: veřejné zastání vojáka v soudním sporu (byl nakonec očištěn), účast na odborných konferencích, spolupráce se školami.


2019
Šestý rok se nesl ve znamení větších „příběhových“ projektů. Nejvíce akcí, sbírek i benefiční koncert bylo věnováno úhradě rehabilitací zraněnému vojákovi pod označením #100KARLOVI.
Zároveň prohlubujeme práci s tématy uvnitř armádní komunity (ženy v armádě, budoucnost afghánských tlumočníků).
A čelili jsme i první komplikaci - jiná organizace si (nezákonně) registrovala symbol vlčího máku a vydírala nás.
Rok končí přípravou dalších formátů pomoci, včetně převzetí dřevěných vlajek, které se později stanou ikonickými.
2020
Sedmý rok byl zlomový – pandemie a s ní úplně nový typ pomoci. Vedle vybudování nového meeting pointu a startu první aukce #vlajkyproveterany jsme najednou šili roušky, kompletovali štíty a vozili je s kávou a sušenkami vojákům a policistům. Do akce #balickynahranice se zapojil i generál Petr Pavel. V rámci fundraisingu jsme uspořádali virtuální Běh osvobození.
Současně ale pokračovala i dlouhodobá práce: ArmyHelp, rozvoj komunitních aktivit Dopisárna a Veteránská knihovna, také konkrétní materiální pomoc (např. bezbariérová koupelna pro Pavla). Rok 2020 ukázal, že umíme fungovat i v krizi.


2021
Osmý rok je stále ještě covidový – zpřístupňujeme Dopisárnu zdravotnímu personálu, rozvíjíme naši knihovnu, rozšiřujeme web, organizujeme druhý ročník Běhu osvobození.
Blíží se léto a zatímco zahraniční tisk je plný příprav na stažení z Afghánistánu, u nás ticho. Spouštíme kampaň #zachrantetlumocniky – otevřený dopis, stovky mediálních výstupů, evakuace a následně také začátek dlouhodobé integrace zachráněných tlumočníků a jejich rodin.
Rok doplňují další komunitní projekty (#kaminkyproveterany, další #vlajkyproveterany, příručka ke služebním úrazům). Nezastavili jsme se.
2022
Devátý rok započal naší dosud nejúspěšnější sbírkou (téměř milión pro osudem zkoušenou veteránskou rodinu). Pak přichází ruský vpád na Ukrajinu, hned po 24. únoru začínáme s posíláním výstroje #balickynahranice2 .
V průběhu roku se vracíme k osvětovým kampaním, ve Veteránské knihovně je katalogizováno přes 500 titulů, účastníme se řady akcí.
K podpoře veteránů se přidává práce s afghánskou komunitou – tábory pro děti, webináře o českých reáliích, vybavení pro domácnosti.

2023
Desátý rok přináší nové nástroje pro fundraising - jsme na Darujme.cz . Rozjíždíme sbírku na bezbariérový vůz pro Pavla, zatímco provádíme bezbariérovou přestavbu koupelny u Františka, kterému koncem roku přidáme ještě polohovací postel (s Repetitor). Pro dalšího veterána pořádáme v létě grilovačku (později se z toho zrodí program Lemonmade).
Rok 2023 je také o výrazném mediálním dosahu: podcasty, články a virální obsah (klip ke Dni veteránů překračuje čtvrt miliónu zhlédnutí už v prvních dnech).
Odmítáme nabídku Ministerstva obrany na převzetí veteránské knihovny, a tak ji prostě okopíruje (není to první projekt...).
Výroční zpráva 2023 v PDF.
2024
Jedenáctý rok přinesl propojování tří linií: péče o české veterány, integrace afghánských tlumočníků AČR a rostoucí fokus na zkušenosti s války na Ukrajině.
Spustili jsme nové programy: Pravidelnou potravinovou pomoc #Rozvozenky a #EasyShorts - kurzy šití a šicí stroje pro afghánské ženy, výroba šortek pro hendikepované veterány. Pokračovaly sbírky na konkrétní pomoc.
Veřejnost oslovujeme podcastem #VeteranStory a kampaní Mýty o veteránech.
Na sklonku roku jsme zahájili kurz ČJ.
Výroční zpráva 2024 v PDF.



