Změňme § 152, Zákona č. 221/1999 Sb.:
§ 152 – Řízení po zániku služebního poměru
„V řízení ve věcech služebního poměru se postupuje podle části deváté tohoto zákona i tehdy, když služební poměr vojáka zanikl.“
Voják odejde ze služby. Stane se civilistou. Ale když chce uplatnit nárok na náhradu škody za služební úraz – musí “zpátky k armádě”.
Ne před soud. Ne k nezávislé instituci.
Ale k služebnímu orgánu Ministerstva obrany, který vede správní řízení.
A to i dlouhé roky po odchodu ze služby.
Služební úrazy vojáků se posuzují ve správním řízení. To vede armáda sama – jako rozhodce, vyšetřovatel i „protihráč“ v jednom.
ex-Voják nemá právní nárok na advokáta
Pro vojáky s trvalými následky bez možnosti výdělku je letité hrazení právníka z vlastních prostředků likvidační. Ministerstvo spoléhá, že jim dojdou prostředky.
DŮKAZNÍ BŘEMENO LEŽÍ NA POSTIŽENÉM
Ministerstvo obrany bagatelizuje lékařské zprávy, takže postižený si musí sám hledat a hradit znalce, kteří svévolná tvrzení úředníků vyvrací.
Úředníci je klidně ignorují.
vše probíhá písemně, neveřejnĚ
Ministerstvo účelově vznáší další a další požadavky, samo má vždy měsíc na reakci, přičemž tuto lhůtu bez sankcí překračuje. Postižený čeká, finančně
a psychicky strádá.
POSTIŽENÝ SE NEMŮŽE OBRÁTIT NA SOUD
Ministerstvo natahuje řízení tak akorát, aby nemohlo být žalováno za nečinnost. Dost na to, aby se táhlo léta a bývalý voják po vydání rozhodnutí už neměl sílu toto konečně rozporovat u soudu.
Zkušenosti veteránů s paragrafem 152
PAVEL
Zranění jsem utrpěl už v roce 2007 a prvních deset let se k tomu ministerstvo obrany stavělo čelem, pak ale náhrady osekalo a začala nekonečné dopisování ve správním řízení. Zhroutil jsme se a skončil na kapačkách. Po zapojení právníků mi ministerstvo doplatilo dlužnou částku za roky 2016-2020, ale už ra rok 2021 proplatilo pouze některé náhrady za léky a od roku 2022 přestalo opět platit úplně. Protahuje správní řízení už čtvrtý rok a neustále potřebuje nové posudky. Můj stav se přitom nezlepšuje, ale zhoršuje.
PETR
Úraz zad jsem utrpěl ve službě v roce 2018, vojenští lékaři ho podcenili, a tak se rozvinuly další komplikace, až jsem byl propuštěn. Jenže ve zprávě místo úrazu stálo, že důvodem jsou degenerativní změny na páteři. Přestože jsem do úrazu potíže se zády neměl a v nálezu armádního znalce byl jako příčina uveden úraz. Správní řízení se vleče dosud. Mám malé děti a s rodinou doslova přežíváme. Z počátku jsem musel prodat auto, nějaké osobní věci, kdy jsme neměli ani na topení. Je naprostá ubohost tohoto státu, když toto musím řešit po téměř dvaceti letech poctivé služby pro stát, která mě doslova stála zdraví.
Je správní řízení pro bývalé vojáky protiústavní?
Nerovnost před zákonem (čl. 1 a čl. 3 Listiny)
-
Civilista má nárok na náhrady podle občanského zákoníku, rozhoduje civilní soud, má plná práva účastníka řízení.
-
Bývalý voják je v podřízené roli vůči služebnímu orgánu a o jeho nároku nerozhoduje soud, ale ministerstvo, i když je dávno civil.
Porušení principu rovnosti zbraní
-
Služební orgán je současně rozhodovatelem, jedním z účastníků řízení i obhájcem státní pokladny.
-
Bývalý voják nemá právo nemá prostředky, jak si zajistit důkazy v rovnocenném postavení.
Omezený přístup k soudu (čl. 36 Listiny)
-
Právo na soudní ochranu je garantované. Ale správní řízení o náhradě škody se často vleče roky, a dokud není ukončeno, nemůže se dotyčný bránit soudně (protože soud může přezkoumat jen konečné rozhodnutí).
-
To znamená faktickou blokaci přístupu k nezávislému soudu, což je problematické.
EXISTUJÍCÍ NÁLEZY ÚSTAVNÍHO SOUDU
-
Ústavní soud opakovaně judikoval, že formálně správní řízení nesmí být nástrojem k odepření spravedlnosti.
-
Například nález ÚS sp. zn. I. ÚS 247/04 uvádí: „Zákon nesmí stanovovat taková procesní pravidla, která by činila uplatnění práv iluzorním.“
Proč je § nesmyslný a nespravedlivý:
Zákon o vojácích z povolání reguluje občany po skončení služby
-
To znamená, že pokud byl občan jako voják zraněn nebo onemocněl kvůli službě, jeho nárok na odškodnění zůstává v režimu tohoto zákona, i když už není voják.
Proč to stát dělá?
-
Historicky byl zákon patrně konstruován v mindsetu „služby za všech okolností“ a “celoživotní kariéry vojáků z povolání”, a málokdy docházelo k odškodnění po ukončení služby.
-
Dnes je to zastaralý model, který neodpovídá realitě – vojáci odcházejí dřív, zdravotní následky se ukazují časem.
-
A stát si tímto režimem chrání vlastní rozpočet – protože správní řízení znamená menší šanci na úspěch, méně veřejné kontroly a žádné soudní precedenty.
Omezení občana, jako by byl nadále voják, není ničím kompenzováno a opodstatněno!
-
Bývalý voják je běžný občan ČR, už není ve služebním poměru, nevztahuje se na něj subordinace, nemá přístup k vojenské podpoře, právní ochraně ani strukturám.
-
Přesto jeho žádost řeší služební orgán, nikoliv nezávislý soud.
-
Navíc je to orgán, který je sám odpovědný za škodu, kterou má přiznat. Což je zjevný střet zájmů.
Co z toho plyne?
-
Bývalý voják má zákonnou povinnost podávat žádosti dle zákona o vojácích z povolání, ale jeho procesní postavení je neústavně znevýhodněné.
-
Je to jako kdyby občan měl spor s pojišťovnou, ale rozhodovala by sama pojišťovna
-
Nikdo jiný v této zemi nemá takto asymetrické řízení – ani příslušníci bezpečnostních sborů (policie, hasiči) - a proto to má být změněno.
