Stres začíná už před misí a pokračuje po návratu

Když se mluví o stresu vojáků na zahraničních misích, často si představujeme dramatické bojové situace a nebezpečí v terénu. Ve skutečnosti ale stres začíná už dlouho před samotným nasazením a pokračuje i po návratu.

Před misí: Predeployment stres

Ještě před odjezdem do zahraničí musí voják projít intenzivním výcvikem, který může trvat i půl roku. Tento výcvik je fyzicky i psychicky náročný – zahrnuje bojovou a taktickou přípravu, zdravotnický výcvik, nácvik přežití a zvládání stresových situací. Už v tomto období je voják vystaven velké zátěži.

Kromě samotného tréninku musí voják připravit svůj osobní život na dlouhodobou nepřítomnost. To zahrnuje finanční záležitosti, rodinné vztahy, právní dokumenty nebo zajištění bydlení. Odloučení od rodiny tak začíná dlouho před samotným nasazením, což může být zdrojem úzkosti a stresu.

V průběhu mise: Deployment stres

Samotné nasazení přináší mnoho stresových faktorů:

• Drsné podmínky – extrémní klima, prach, nedostatek hygieny.

• Odloučení od blízkých – nemožnost osobního kontaktu, omezená komunikace.

• Kulturní šok – jazyková bariéra, jiná pravidla, neznámé prostředí.

• Napětí v týmu – konflikty mezi kolegy, tlak nadřízených.

• Strach o rodinu – nemožnost řešit problémy doma.

• Bojové situace – hrozba útoku, ztráta spolubojovníků.

• Zdravotní rizika – infekce, zranění, omezená lékařská péče.

• Stereotyp a nuda – dlouhé čekání mezi akcemi, nedostatek soukromí.

Výzkumy ukazují, že největší stresory na misi jsou izolace, nejistota, bezmoc, nuda a nebezpečí.

Po návratu: Postdeployment stres

Mnoho vojáků si myslí, že návratem domů stres skončí. Ve skutečnosti ale adaptace zpět na běžný život může být velmi složitá. Vojáci se vracejí do prostředí, které se mezitím změnilo – rodinné vztahy se posunuly, partner si zvykl na samostatnost, děti vyrostly.

Ponávratový stres u veteránů často pramení z pocitu ztráty svého místa v rodině i společnosti. Po návratu domů se voják může cítit jako cizinec – jeho místo u stolu je obsazené, děti na něj reagují nejistě a partner si během jeho nepřítomnosti vybudoval vlastní rutiny. V pracovním prostředí se setkává s nepochopením – zatímco jeho kolegové řeší běžné starosti, jemu se civilní problémy zdají malicherné. Přátelé mohou postrádat porozumění pro jeho prožitky, což prohlubuje pocit osamění. Návrat do normálního života vyžaduje nejen podporu rodiny, ale i odbornou pomoc a trpělivost.

Často dochází k frustraci z civilního života, kdy vojáci ztrácí pocit smysluplnosti a autority. Může dojít k finančním problémům nebo i ke konfliktům s rodinou.

Dlouhodobý vliv na psychiku

Všechny tyto faktory mohou přispět k rozvoji psychických obtíží, jako je posttraumatická stresová porucha (PTSD), deprese, úzkosti nebo problémy s agresivitou a alkoholem.

Proto je klíčové, aby vojáci dostali adekvátní podporu nejen během mise, ale i po návratu domů. Duševní zdraví je stejně důležité jako fyzická kondice – a péče o něj by neměla být tabu.

Více informací najdete na stránce našeho projektu NEVIDITELNÁ ZRANĚNÍ

V současnosti pomáháme (kromě jiných) pěti veteránům, kteří si ze služby odnesli neviditelná zranění (zkoukněte třeba náš projekt LemonMade).

Budeme Vám vděčni, když nám umožníte tuto podporu rozvíjet nákupem v našem dobročinném eshopu nebo příspěvkem přes DARUJME.