ArmyHelp Restart pro veterány bez domova: know-how, které stát nemá

Aktivovali jsme ArmyHelp Restart pro již sedmého veterána bez domova a v komentářích se začaly objevovat “dobře míněné” rady, které mají jednu vadu - v praxi samy o sobě nefungují:

"Obraťte se na obec, zkuste sociální byt, kontaktujte Úřad práce, požádejte o příspěvek Vojenský fond solidarity…"

Kéž by to bylo tak snadné. Protože víme, jak těžká cesta z ulice je, děláme už přes dekádu ArmyHelp Restart.

Člověk, který spí už měsíc venku, má zdravotní problémy, dluhy, nefunkční telefon, žádné čisté oblečení, ztratil práci, bydlení i důvěru, že mu ještě někdo opravdu pomůže, nepotřebuje jako první seznam odkazů. Potřebuje, aby někdo přijel, sedl si vedle něj, vyslechl ho a vzal ho z ulice.

Kdo asi stojí za fejkovým profilem, který nám hned "přispěchal na pomoc" s úředním návodem?

A to je teprve začátek. ArmyHelp Restart není jednorázová krizová pomoc. Není to „ubytujeme na pár dní a předáme sociálce nebo jiné organizaci“. Restart znamená, že s veteránem projdeme celou cestu zpět do normálního života: přes ubytování, lékaře, úřady, dluhy, práci, ale i změny plánů a neúspěchy, stabilizaci příjmu, zařízení nového bydlení včetně vybavení bytu, až po opětovné převzetí kontroly nad vlastním životem.

Tohle neděláme (bohužel) poprvé

ArmyHelp Restart jsme spustili už druhý rok existence spolku (viz původní článek). Už tehdy jsme viděli, že příběhy veteránů v nouzi se často opakují: ztráta práce, peněz, bydlení, vztahů, důstojnosti a nakonec i naděje.

V prvním veřejně popsaném případu nás veterán kontaktoval 18. srpna 2015. Následovaly telefonáty, mapování situace a krizové plánování. Za deset dní jsme mu zajistili ubytování a brigádu. Za 27 dní měl zaměstnání a řádný nájem. Za 57 dní byl znovu schopen postarat se sám o sebe.

Každy další veterán v programu vyžadoval individuální řešení, současně jsme proces zefektivnili - dobu k ubytování jsme stáhli na den prvního kontaktu a dobu k plné samostatnosti v některých případech na pouhých šest týdnů. Dnes se věnujeme sedmému veteránovi a postup musíme opět volit individuální, protože má v důsledku vážných zdravotních potíží zásadně sníženou pracovní schopnost.

Předat veterána úřadům není řešení 

Sociální pracovníci jsou důležití, úřad práce, občanské poradny, potravinové banky, sociální služby, fondy i obce mají v systému své místo. Ale to pořád není restart veterána bez domova.

Sociální byt není nároková služba a získat jej trvá měsíce i roky. Člověk s exekucí, nestabilním příjmem nebo prostě jen bez našetřených peněz na kauci se nedostane k běžného nájmu. Azylové bydlení může být nouzové řešení, ale nevytváří podmínky k restartu, spíše je jen dalším potvrzením pádu na dno.

ArmyHelp Restart proto nefunguje tak, že člověka odešleme do systému. Nejdřív ho stabilizujeme, potom s ním systémem projdeme a pokud systém nestačí, podporujeme jej z vlastních zdrojů, dokud se znovu nepostaví na vlastní nohy.

Co děláme jinak a proč je náš program jedinečný

Náš program je postaven na unikátní dlouhodobé spolupráci a kontaktům v konkrétním horském městě. Jelikož se jedná o turistické příhraniční letovisko, tak zde jsou vždy ubytovací kapacity a pracovní příležitosti. A k tomu krásná příroda a možnosti aktivního trávení volného času, což nám umožňuje pozvednout i psychickou a fyzickou kondici veteránů, kteří za sebou mají nejhorší týdny a někdy i měsíce života.

Pokud byste tedy chtěli spustit stejný program, musíte začít správnou volbou místa. Utáhnout dnes bydlení ve městech, je pro jednotlivce často nereálné. Naopak při možnosti výdělku v sousedním Německu se případné dluhy zaplatí třikrát rychleji než z české výplaty.

A k tomu rozsah programu - na rozmotání klubka problémů, které veterána srazily na dno, pracuje od prvních dnů tým odborníků. Často se setkáváme s výtkou, že náš spolek na rozdíl od jiných organizací nesdružuje veterány. To je ale přesně ono - Spolek VLČÍ MÁKY ze stanov sdružuje dobrovolníky - odborníky v různých oblastech, kteří chtějí pomáhat veteránům. Sociální pracovník, zdravotník, finanční poradce, právník - každý přispěje, čím je potřeba.

Klíčový je ovšem dobrovolník v místě, kterého má veterán denně v dosahu. Který jej doprovodí na první nákupy, k lékaři, na úřady, na pracovní pohovory a večer si s ním popovídá o životě.

Bude nás následovat Ministerstvo obrany?

Program ArmyHelp Restart jsme poprvé aktivovali v roce 2015, kdy žádná resortní pomoc pro veterány neexistovala, a od té doby jsme načerpali širokou paletu zkušeností. Je s podivem, že se o ně Ministerstvo obrany dosud nezajímalo.

Jsme rádi, že si resort od roku 2023 začal novodobých válečných veteránů konečně všímat - že vznikla síť terénních pracovníků a Vojenský fond solidarity se otevřel i těm, kdo už aktivně neslouží. Jenže tak vzniká dojem, že o veterány v krizi už je tím pádem postaráno. Férovější by bylo říct, že to je cíl.

Kontaktní centrum pro válečné veterány v Brně v reakci na aktivaci našeho programu směle napsalo: „Od toho jsme tu my.“ - arogance státní moci. Pak je namístě se ptát:

Jak přesně vypadá ministerský program pro veterány bez domova?

Kdo za takovým veteránem přijede, když se ozve večer ve státní svátek? Kde bude tu noc spát? Kdo mu zaplatí léky, telefon, jídlo a oblečení? Kdo s ním za pár týdnů bude řešit, že ve zkušební době mění práci? Nebo že do ní přišel opilý, protože i to se může stát?

(Nepřekvapí, že ani po týdnu jsme odpověď nezískali.)

Pokud takový program Ministerstvo obrany nabízí, ať je zveřejněn. Každý veterán má právo vědět, jaké možnosti má.

V několika komentářích jsme také dostali radu: „Na to je přece Vojenský fond solidarity.“ Ano, VFS je důležitý zdroj finanční pomoci. U šesti veteránů bez domova, kterým jsme pomáhali dříve, jej využít nešlo - prvních osm let své existence totiž poskytoval pomoc jen vojákům v aktivní službě a pozůstalým. Sedmému veteránovi v programu Restart jistě pomůžeme vyplnit i devítistránkový formulář žádosti o pomoc z vojenského fondu.

Považujeme však za nutné připomenout, že veterán už není podřízený armádnímu velení. Má právo si vybrat formu pomoci. Má právo nebýt přesměrováván z funkční osobní pomoci do formálního systému jen proto, že ten systém existuje na papíře.

Stát některé věci neumí

Stát může vytvořit metodiku, vydat doporučení, vést kontaktní pracovníky, posuzovat dávky nebo zprostředkovat informaci. Zpravidla však nemůže dělat to, co je pro restart nejdůležitější.

Nemůže flexibilně zaplatit léky, jízdenku, spodní prádlo nebo kadeřníka. Nemůže z hodiny na hodinu zabookovat pokoj kdekoliv po republice. Nemůže nabídnout práci přes neformální síť kontaktů v Česku nebo zahraničí. Ne proto, že by stát neměl peníze - ale proto, že pracuje jiným tempem, logikou a je svázán byrokracií.

Pokud zástupce ministerstva veteránovi v akutní krizi doporučuje, aby místo okamžité dobrovolnické a komunitní podpory využil formální státní cestu, musí si být jistý, že ta cesta opravdu povede k pomoci a existuje i v reálném světě, nejen v příručce. Jinak hrozí vystavení veterána dalšímu čekání, traumatizaci opakovaným vyprávění stejného příběhu, dalšímu odmítnutí a ztrátě důvěry.

V této velmi konkrétní oblasti - restart veterána bez domova od první noci až po finanční nezávislost - je Spolek VLČÍ MÁKY nejzkušenější a nejefektivnější kapacitou v republice.

Ne proto, že máme institucionální rozpočet. Nemáme.

Ne proto, že máme armádu zaměstnanců. Nemáme.

Ale proto, že to děláme od roku 2015, máme za sebou konkrétní případy a víme, co funguje v praxi, nikoli na papíře.

Veřejná podpora a zájem nejsou zbytečné, naopak

Veteránský odbor Ministerstva obrany ve svém komentáři (foto výše) také tvrdí, že “není třeba speciálních sbírek”. To je nehorázný útok státního orgánu na nestátní sektor, který pomáhá tam, kde stát nestačí. Paradoxně shazuje i Vojenský fond solidarity, který na masové sbírce stojí a k jejímu pořádání využívá dokonce vojáky a zdroje ministerstva.

Stát, včetně Ministerstva obrany, je pak placený z daní - tedy z největší národní “sbírky”, kterou jako společnost máme. A to se bavíme o penězích, které se vůbec nemusí promítnout do účinné pomoci veteránům v nouzi.

My používáme peníze dárců k úhradě konkrétních potřeb veterána. Aktuálně: 4500 ubytování na měsíc, 4350 stravování na měsíc, 2765 doplatek za léky, 1020 dobití telefonu, 750 nákup v drogerii, 1890 ošacení… K tomu 87 hodin dobrovolnické práce jen za první týden.

Myslíme si, že je naprosto legitimní zapojit veřejnost do podpory - dobrovolnické, materiální, finanční.

• Třeba nákupem v našem dobročinné e-shopu: z každého zakoupeného trička, náramku nebo máku zaplatíme přesně ty věci, které rozhodují: léky, jízdenky, ubytování, než se veterán znovu postará sám o sebe.

• Anebo jednorázovou či dlouhodobou podporou přes Darujme.cz

• A samozřejmě materiálními dary - ohlaste se nám jen na email podpora@spolekvlcimaky.cz a my Vás budeme informovat, jaké vybavení aktuálně sháníme.

Děkujeme Richovi a Lucii, kteří veteránovi v nouzi věnovali mobil, a veteránovi Z. Ch., který pro něj připravuje balíček oblečení a osobních potřeb :-)