Není Petr, Pavel jako Petr Pavel. Spouštíme petici.

Dnes má svátek Petr a Pavel. My ve Spolku VLČÍ MÁKY ho věnujeme dvěma konkrétním mužům – nadrotmistru v.v. Petru B. a rotnému v.v. Pavlu P. (Ale na prezidenta přijde slovo také.) Oba sloužili v Armádě České republiky, oba utrpěli zranění při výkonu služby, a oba se dodnes marně domáhají spravedlivého odškodnění. Ne proto, že by si své nároky vymysleli. Ale proto, že ministerstvo obrany zneužívá paragrafu 152 zákona o vojácích z povolání, aby invalidní veterány vláčelo mnohaletým správním řízením.

Paragraf 152 říká, že se nároky bývalých vojáků posuzují stále podle zákona o vojácích z povolání. Takže o odškodnění rozhoduje ministerstvo, které je současně tím, kdo jej má platit. Veteráni, ač dávno v civilu, se tak nemohou obrátit na nezávislý soud, jak to činí všichni další občané.

Proč je tento paragraf nespravedlivý a dokonce v kolizi s Ústavou, vysvětlujeme podrobně na www.spolekvlcimaky.cz/152 a najdete tam i odkaz na petici za jeho změnu.

Pod pláštěm neveřejného a nikým nedozorovaného správního řízení pak ministerstvo obrany využívá nejrůznější kličky. Nejen, že si s každým vyjádřením dává načas, především však systematicky odpírá náhrady těm, jejichž zdravotní potíže označí za „degenerativní změny“. Ať vás v armádě zraní výbuch, pád či nehoda, může si stát najít cestu, jak vám nic neproplatit nebo již přiznané náhrady po letech přestat vyplácet. Váš současný zdravotní stav jednoduše označí za „degenerativní změny“ či “obecné onemocnění,” které s utrpěným zraněním už nesouvisí.

Příběhů jako ty od Petra a Pavla je v našem archivu víc. Všechny mají společné to, že se veteráni dostali do vleklých právních sporů, které je vyčerpávají, finančně i psychicky. A stát? Místo pomoci jim většinou jen prodlužuje trápení.

Proto dnes zahajujeme veřejnou kampaň a spouštíme petici za změnu paragrafu 152, která by zajistila, aby se o nárocích na odškodnění rozhodovalo v běžném civilním soudním řízení – a ne v systému, kde ministerstvo obrany posuzuje samo sebe.

Kde je prezident?

Nedávno jsme oponovali prezidentu Petru Pavlovi ohledně udělené abolice. Jako jeden z důvodů uvedl, že obžalovaní vojáci byli stíháni už sedm let. Přesně tak dlouho musí trpět odpíráním odškodnění Petr a Pavel. Narozdíl od borců z 601. skss po nich nezůstala pachuť krve ve výslechové místnosti, a narozdíl od borců z 601. skss nemohli po celou tu dobu dál sloužit, dokonce nemohli jako invalidé vůbec pracovat.

Z mnoha stran zaznívalo, že stíhání borců z 601. skss (sic za porušení mezinárodního práva!)  odradí další vojáky od služby a zhatí náborové cíle. My si myslíme, že daleko více odrazuje od služby v AČR povědomí, že když se vám něco stane, bude se resort vyhýbat zodpovědnosti.

Veteráni, kteří zažili nasazení i službu doma, vkládali naděje do prezidenta Petra Pavla. Je jedním z nich – muž v uniformě, který prošel misí, rozumí vojenskému prostředí. Věříme, že právě prezident má být tím, kdo upozorní na systémové problémy a zasadí se o jejich nápravu. A že by měl slyšet, jak se cítí ti, kteří kvůli své vojenské službě dnes bojují s úřady, zdravotními problémy i pocitem, že je stát opustil. Bohužel, stále čekáme na termín přislíbené schůzky. 

Všechno nejlepší, Petře, Pavle i Petře Pavle.

Přejít na stránku o petici.

Přejít přímo k podpisu e-petice.