Zdraví dal státu a ten mu vzal i důstojnost. Podepište petici za změnu § 152.

Petr sloužil dvacet let státu. Po úrazu zad ve službě přišel o zdraví i práci. Armáda mu přiznala jen „degenerativní změny“ a odmítá odškodnění, přestože i znalec najatý útvarem potvrdil, že jde o následek úrazu. Petr zůstal bez podpory, bez možnosti uživit rodinu. Bojuje dál – i za ostatní. Zveřejňujeme jeho dopis. Podpořte petici za spravedlivé odškodňování vojáků.

Příkoří, které se děje Petrovi, není zdaleka ojedinělé

• Petr sloužil 10 let u policie a dalších 10 let u armády.

• V roce 2018 utrpěl ve službě úraz zad. Úraz byl řádně nahlášen a evidován.

• Jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval – trpěl úpornými bolestmi, výpadky nohou a problémy s vyprazdňováním. Armádní lékaři však tvrdili, že mu „jen chybí hořčík“. Žádné úlevy a potřebný čas na zotavení mu nebyly poskytnuty, až skončil upoutaný na lůžko.

• Soudní znalec, kterého najal samotný útvar, konstatoval, že potíže souvisí s úrazem. Zároveň upozornil na chybné vyhodnocení CT a MR snímků ze strany vojenských lékařů.

• Petr byl po déle něž rok trvající pracovní neschopnosti nakonec propuštěn – v rozhodnutí však bylo uvedeno, že nikoli následkem úrazu, ale kvůli „degenerativnímu onemocnění“.

• Ke své zdravotní dokumentaci se dostal až po dvou letech. S hrůzou zjistil, že už tehdy hrozilo, že skončí na vozíku. Petr se domnívá, že mu byl nález záměrně zamlčen, aby nemusel být uznán služební úraz. V době propuštění mu totiž armáda stále ponechávala klasifikaci A – „schopen bez omezení“.

• Ministerstvo obrany vede s Petrem několikaleté správní řízení, v němž trvá na tom, že nešlo o úraz, ale o „degenerativní změny“. Odmítá závěry soudního znalce, kterého najal přímo Petrův útvar.

• Petr jen s obtížemi hledá zaměstnání – kvůli pohybovým omezením a bolestem nemůže setrvávat v jedné poloze, ani manipulovat s břemeny. Nějakou dobu pracoval aspoň jako vrátný, než jeho místo zrušili.

Pro Petra je naše petice důležitá, protože přesně míří na jádro problému, který ničí jeho život:

O odškodnění služebních úrazů a nemocí z povolání dnes nerozhoduje nezávislý soud, ale služební orgán – tedy zaměstnavatel.

To znamená, že armáda, která Petra propustila, zároveň rozhoduje o tom, zda mu vůbec nějaké odškodnění přizná. V jeho případě ignoruje znalecký posudek a zdravotní dokumentaci. 

Petice požaduje, aby o odškodnění rozhodoval soud – stejně jako u ostatních občanů. Bez závislosti na libovůli státního úředníka nebo tlaku na snížení výdajů resortu.

Pro Petra by taková změna znamenala šanci na spravedlnost:

• aby stát uznal, že přišel o zdraví při službě,

• aby byl řádně odškodněn,

• aby získal plnění ze své soukromé pojistky, kterou si léta zodpovědně platil, avšak vztahuje se na následky úrazu, nikoli "degenerativní onemocnění," které mu do propouštěcí dokumentace zapsalo ministerstvo.

  
  

Naše petice může pomoci desítkám podobně poškozených vojáků. Ale pro Petra je osobní – je to možná poslední šance na důstojný život jeho rodiny.

Více o petici a problematice § 152 zde

Přejít přímo na petici a podepsat zde