Poškození sluchu jako nejčastější neviditelné zranění ze služby

3. března si připomínáme Světový den sluchu. Jeho poškození patří k nejčastějším následkům vojenské služby. Přesto o něm není slyšet. Není na první pohled patrné, nezanechává jizvy a nastupuje pozvolně. O to víc však zasahuje do každodenního života.

V českých poměrech velké studie nemáme, a tak si rozsah problému přiblížíme na zahraničních datech. Podle údajů amerického Ministerstva pro záležitosti veteránů (U.S. Department of Veterans Affairs) pobíralo k fiskálnímu roku 2020 kompenzaci za tinnitus více než 2,3 milionu veteránů a za ztrátu sluchu přes 1,3 milionu veteránů. Tinnitus je přitom vůbec nejčastější služebně uznané postižení v celém systému VA.

Podobná situace panuje i ve Velké Británii. Výzkumy Royal British Legion ukazují, že veteráni jsou přibližně 2,3× častěji postiženi ztrátou sluchu a 1,6× častěji tinnitem než srovnatelná civilní populace. Studie zároveň popisuje dopady na pracovní uplatnění, psychické zdraví i rodinné vztahy.

Jaká je situace v AČR? Nevíme

V českém prostředí bohužel neexistuje veřejně dostupná epidemiologická statistika, která by systematicky mapovala výskyt tinnitu nebo ztráty sluchu u vojáků a veteránů. 

Podle analýz publikovaných ve Vojenských zdravotnických listech / Military Medical Science Letters patří hluk k nejčastějším rizikovým faktorům pracovního prostředí v rezortu obrany. V přehledu profesionálních onemocnění v letech 2010–2019 je hluk uváděn jako dominantní expozice a objevují se zde i případy poškození sluchu.

K dispozici je také výzkum realizovaný na Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany (VLF UO). Ten se zaměřuje nejen na prevenci, ale i na reálné měření akustické zátěže při výcviku a střelbách. Výzkumníci zde měří špičkové akustické tlaky například CZ BREN 2 a sledují i přenos rázových vln lebkou, tedy mechanismus, kterým může dojít k poškození sluchu i při použití standardní ochrany.

V souvislosti s vyšší hlukovou zátěží nových útočných pušek vyšlo Nařízení náčelníka Generálního štábu AČR k ochraně sluchu při střelbách, které stanovuje povinné používání ochranných pomůcek a jejich technické parametry. Konkrétně je třeba kombinovat mušlová sluchátka se špunty do uší. Otázkou je, zda pro některé vojáky nepřišlo toto preventivní opatření pozdě.

Poranění sluchu nemá jen jednu podobu

Existují dva zásadně odlišné typy poškození ucha, které se liší jak vznikem, tak schopností zdravotníků je zachytit. Prvním z nich je akutní akustické trauma – typicky prasklý bubínek, krvácení z ucha nebo náhlá ztráta sluchu po silném výbuchu. Jde o událost, která má jasný počátek, příčinu i viditelný nález. Je snadno diagnostikovatelná, dobře evidovatelná a relativně bez problémů uznatelná jako služební úraz.

Druhý typ poškození je méně nápadný, ale v praxi mnohem častější. Jde o postupné poškozování sluchových buněk ve vnitřním uchu, které se na rozdíl od jiných tkání neobnovují. Tyto buňky jsou poškozovány opakovaným hlukem, střelbou, výbuchy a vibracemi – často bez jediného konkrétního momentu, který by bylo možné označit za „úrazový děj“. 

Poškození vzniká průběžně a dlouho se nijak výrazně neprojeví. Mozek totiž ztrátu signálu kompenzuje: dopočítává chybějící zvuky, domýšlí slova podle kontextu a vytváří dojem, že je sluch v pořádku.

Nejde jen o „horší sluch“, potíže se promítají do dalších aspektů života

Poškození sluchu se často redukuje na jednoduchou otázku: slyší – neslyší. Realita je ale výrazně složitější. Mnoho vojáků a veteránů popisuje, že mají relativně dobrý audiogram, ale nedokážou rozlišovat řeč v hlučném prostředí. Nerozumí ve skupině, nestíhají reagovat, ztrácí kontext.

K tomu se přidává tinnitus – neustálý šum, který nelze vypnout. Když mozek přestane dostávat část zvukových informací, začne je nahrazovat vlastní aktivitou – a právě tu pak člověk vnímá jako hučení, šum nebo pískání.

Poruchy sluchu zhoršují spánek, zvyšují stres a snižují schopnost emoční regulace.

Neviditelnost sluchového postižení je jedním z jeho největších problémů. Partner nebo partnerka mohou mít pocit, že veterán „nevnímá“ nebo ignoruje. Děti mohou situaci chápat jako nezájem. V pracovním prostředí se zhoršený sluch snadno překládá jako pasivita, nesoustředěnost nebo neochota spolupracovat. Z neviditelného zranění se snadno stává stigmatizující nálepka.

Poškození sluchu bývá nevratné

Ztráta sluchu většinou nepřichází jedním okamžikem. Nastupuje pomalu a nenápadně. O to obtížnější je ji pojmenovat, uznat a řešit. Světový den sluchu je příležitostí připomenout, že poškození sluchu není drobnost ani „daň za povolání“, ale plnohodnotné neviditelné zranění. A že u vojáků a veteránů jde o přímý důsledek služby, který si zaslouží pochopení, uznání a podporu.

Nezbývá, než přát si, aby se tématu také v českém prostředí věnovala náležitá pozornost a postižení vojáci byli řádně odškodněni a také získali přístup k podpůrným terapiím a službám. Dnes si sice mohou z dotačního programu “Kompenzační a zdravotní pomůcky válečným veteránům” zapůjčit naslouchadlo, ale ruku na srdce - to už je to poslední, co pro ně lze udělat. Nemluvě pak o tom, že tato pomoc není dostupná bývalým vojákům, kteří nebyli na misích. 

Více informací najdete na stránce našeho projektu NEVIDITELNÁ ZRANĚNÍ

V současnosti pomáháme (kromě jiných) pěti veteránům, kteří si ze služby odnesli neviditelná zranění - pomozte nám pro ně pořídit Food truck, v němž mohou pracovat i se zdravotním omezením.

Budeme Vám vděčni, když nám umožníte tuto podporu rozvíjet také nákupem v našem dobročinném eshopu nebo příspěvkem přes DARUJME.