Nespavost u veteránů je tak častá, že ji skoro nikdo neřeší
- Spolek VLČÍ MÁKY
- před 3 dny
- Minut čtení: 2
Spánek je základní potřeba. Bez něj nefunguje tělo ani hlava. Veteráni se významně častěji potýkají s nespavostí, nočními můrami, přerušovaným spánkem nebo spánkovou apnoe. Usnou, ale neodpočinou si. Nebo neusnou vůbec. A od okolí pak slyší “radu nad zlato”: „Tak se zkus pořádně vyspat.“
Spánkové poruchy u veteránů
Spánkové potíže jsou jedním z nejčastějších důsledků válečného traumatu. Americké Národní centrum pro PTSD uvádí, že nespavost se objevuje u 90 až 100 % veteránů s PTSD z éry Vietnamu a u mladších veteránů z misí po 11. září studie zmapovala, že insomnií (nespavostí) trpí 57 % zkoumaných veteránů; u těch, kteří mají PTSD, to je dokonce více než 93 %.
Mozek zůstává ve střehu, tělo reaguje, jako by nebezpečí neskončilo. Někteří veteráni se budí s pocitem dušení. Jiní se bojí usnout, protože vědí, že přijdou sny, které nechtějí znovu prožít. Spánek se tak stává zdrojem stresu místo odpočinku.
Problémy se spánkem jsou ale jedním z nejčastějších projevů psychické zátěže i bez traumatických zážitků. Ticho v ložnici může být pro někoho horší než hluk během výcviku a nasazení, třeba když řeší finanční nejistotu spojenou s přechodem do civilu.
Zároveň nejde jen o problém veteránů. Podle zdravotnických výzkumů spí zhruba třetina dospělých méně než doporučených 7 hodin denně, takže spánkové obtíže jsou rozšířené i v běžné populaci.
O to důležitější je připomínat, že u veteránů bývá nespavost, noční buzení nebo spánková apnoe často navázána na PTSD (o tom více v samostatném článku), TBI, chronickou bolest nebo úzkosti, a jejich dopad je proto mnohem závažnější.
Následky, které se řetězí
Dlouhodobý nedostatek kvalitního spánku má zásadní dopady:
zhoršení soustředění a paměti
podrážděnost, úzkosti, deprese
vyšší riziko závislostí
problémy ve vztazích i v práci
V případě spánkové apnoe (výpadků dýchání) se následná denní únava považuje za natolik rizikovou, že lékaři někdy odejmou řidičské oprávnění. I to může být důvod, proč se řada lidí vyšetření ve spánkové laboratoři vyhýbá. Ve skutečnosti by v případě prokázání apnoe dostali přetlakovou spánkovou masku a důvod pro omezení by pominul.
Spánek je zkrátka základní podmínka, aby člověk mohl normálně fungovat.
Co pomáhá?
Základem je přiznat, že problém existuje. A že není ostuda si říct o pomoc.
Z hlediska “samoléčby” mohou pomoci režimová opatření (chodit spát a vstávat v pravidelnou dobu), před usnutím raději sáhnout po knize než mobilu.
V případě vážnějších spánkových poruch a ve spojení s traumatickými zážitky to však stačit nebude. Pak je na řadě odborné vyšetření (spánková laboratoř, psychiatr, psycholog), psychoterapie, lékařem předepsaná farmaka a v některých případech i přístrojová léčba (např. u spánkové apnoe).
Více informací najdete na stránce našeho projektu NEVIDITELNÁ ZRANĚNÍ
V současnosti pomáháme (kromě jiných) pěti veteránům, kteří si ze služby odnesli neviditelná zranění (zkoukněte třeba náš projekt LemonMade).
