Jakou tvář má dnes šikana v armádě?

Myslíte si, že v profesionální armádě není šikana? Kdeže! Akorát už nemá tvář buzerace ze základní služby. Dnes se skrývá za formulace, tabulky, hodnocení a „služební postupy“. Je tichá, formálně správná a o to hůř se proti ní brání.

Že se někdo cítí ukřivděný, protože nedostal odměny, je celkem běžný jev. Stejně jako nelibost, že oblíbencům velitele snáz projdou chyby. Ale aby nám o systematickém bossingu vyprávěli hned tři vojáci během několika měsíců, to je na pováženou.

V době, kdy armáda dlouhodobě trpí podstavem, kdy by si velení mělo vážit každého zkušeného vojáka, který zůstává sloužit navzdory náročným podmínkám. Přesto v některých útvarech vzniká prostředí, kde si nadřízení dovolí víc a systém je podrží.

Armádní bossing se rozvíjí nenápadně

Na začátku se vlastně nic dramatického nestane. Žádný křik, žádný nesmyslný rozkaz. Jen se cosi nepatrně posune. V hodnocení se objeví věta, která tam dřív nebyla. Není vysloveně urážlivá, spíš neurčitá: „Rezervy v přístupu.“

Člověk si řekne, že je to jen jedno období. Že si nesedl s novým velitelem čety, ale to se časem poddá. Že když se bude víc snažit, zlepší se to. V armádě se přece počítá s tím, že tlak patří ke službě.

Jenže ono se to nezlepší. Další služební hodnocení je horší. Přitom výsledky zůstávají stejné. Výcvik zvládnutý, testy v normě, služba odsloužená. Když se voják odvolá, setká se s vysmátým cynismem: „Tak se klidně odvolávejte, hodnocení se nezmění.“

Začne si všímat: co projde ostatním, mně projít nesmí. Drobná chyba, kterou by si jindy nikdo nevšiml, se zapíše. Nemoc nebo delší absence po služebním úrazu znamená kritiku: „Zvýšená nemocnost“.

Postupně se přidávají další kroky. Kontroly. Přezkušování. Ne proto, že by bylo potřeba – ale proto, že se může. Testy se píšou častěji než u ostatních. V nevhodnou dobu, třeba během krátké pauzy ve stráži.

Nikdo neřekne nahlas, že je problém. Právě naopak. Všechno se děje formálně správně. Podle předpisů. V mezích pravomocí. A právě proto je tak těžké si připustit, že nejde o náhodu, ale o záměr.

Služby a zálohy se začnou skládat zvláštně. Tak, aby nešlo jet domů za rodinou. Volno existuje jen na papíře. Na kurzy se můžete napsat, ale nikdy vás nevyberou. A pak vám vyčtou, že neděláte nic pro svůj služební postup. Odměny nepřicházejí. Když se člověk zeptá, dostane odpověď, která se nedá nikam napsat, ale zůstane v hlavě: „Protože jste to vy.“

Velitelé si kryjí záda a není kam se odvolat

Pak přijde chvíle, kdy to už nejde unést. Když se člověk ohradí a… dozví se, že má „vzdorovitý přístup“, “nedostatečný respekt k nadřízeným”. Taková nálepka zůstane.

Velitelé stojí jeden za druhým. Jako v pohádce o řepě - velitel praporu táhne za velitele roty, velitel roty za velitele čety, ten zase za velitele družstva. Chodí spolu na ryby. Nechtějí tomu druhému kazit kariéru. A to, co by mělo být kontrolním mechanismem, se mění v další nástroj tlaku.

Stížnost vyřeší konstatováním, že o šikanu nejde. Jako by to stačilo napsat na papír. A pro jistotu přijmou opatření: „zvýšit dohled, pravidelně přezkušovat“. Jinými slovy: bossing dostane razítko. A dohlíží nad tím právě ti, na které si voják stěžoval.

Záměr je jasný - vyvrátit nařčení z šikany tím, že se vojákovi dokáže jeho neschopnost. Od té chvíle už není úniku. Každý pohyb je sledovaný. Každý detail může být chyba. Klidně “málo protažené špičky při pochodu”. Po patnácti, dvaceti letech služby se do hodnocení píše, že “dělá chyby jako nováček”.

Slabochy v armádě nechceme

Když se pak člověk po letech takového tlaku psychicky zhroutí, vysvětlí se to jednoduše: “nezvládl zátěž”, “osobní selhání”. Vojáci přece musí něco vydržet.

Opravdu není nikomu podezřelé, že někteří vojáci sloužící dvacet let jsou stále desátníky? Že po takové době mají jen medaili za 5 let služby? Že jsou vyvoláváni skoro při každém nástupu kvůli malichernostem? 

Pokud se v tomhle textu někdo poznává, chceme ho ujistit: tohle není normální přísnost, ani tvrdý výcvik. A už vůbec to není vaše vina. Šikana v armádě dnes skutečně nemá podobu křiku, ale tabulek, hodnocení, rozpisů služeb a „opatření“.

A jako každá šikana kvete tam, kde ostatní mlčí. Kde nikomu nepřijde divné, že se o druhém říká, že je problémový, ačkoli s ním nikdo z mužstva problém nikdy neměl. To jen velitelé, protože se dovolil ozvat, když zneužívali své pravomoci.

Ve skutečnosti v armádě nechceme takové velitele. To oni jsou slaboši. Pojďme o této praxi mluvit a postavit se jí. 

PS: Pokud máte pocit, že jste obětí šikany, můžete se na nás obrátit a situaci diskrétně probereme - podpora@spolekvlcimaky.cz