Afghánci, kteří riskovali život pro Česko

Tento článek vychází 18. prosince. V roce 1990 přijalo OSN Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin, od roku 2000 si toto datum připomíná jako Mezinárodní den migrantů. 

Pro nás má tenhle den velmi konkrétní význam

Spolek VLČÍ MÁKY od letošního roku spolupracuje s mezinárodní organizací Local Staff International, která právě teď pracuje na pravidlech zaměstnávání lokálních pracovníků, jakými jsou třeba armádní tlumočníci. Těm, kteří pracovali pro AČR, se od roku 2021 věnujeme jako specifické kategorii našich veteránů.

A tento týden jsme předáním diplomů zakončili roční intenzivní kurz českého jazyka pro ně a jejich manželky. V nadcházejícím roce je čekají státní zkoušky - jak na úrovni B1 plus české reálie nezbytné pro žádost o české občanství, tak na úrovni B2 nutné pro vysokoškolské studium - na něj se chystají dokonce dvě ženy.

Naši Afghánci jsou obdivuhodní

Jejich situaci si málokdo dokáže představit - koncem srpna 2021 zanechali v Afghánistánu celý svůj dosavadní život - příbuzné, přátele, dům, auto - a s jedním narychlo sbaleným kufrem se prodrali přes davy a talibanské hlídky na letiště, aby se další den ocitli v ČR a začali od nuly, bez vidiny návratu do rodné země.

Na poslední hodině češtiny jsme si kromě rozdání diplomů povídali o tom, jak se chystají na Vánoce.  V některých rodinách si zdobí stromeček, nejlepší absolvent kurzu si oblíbil kapra na modro a vyměnili jsme si recept na bramborový salát. Udržují si i svoji kulturu - v době Ramadánu jsme tak výuku češtiny začínali hostinou, protože večer končil celodenní půst. Jazykově máme společné snad jen slov “čaj”, ale afghánské rodiny znají Arabelu, které se u nich kdysi vysílala. 

Prakticky je však důležitější, že pracují a jejich děti studují. Pravdou je, že dosud vykonávají zaměstnání, která neodpovídají jejich kvalifikaci a dřívější praxi - kontrolor kvality, taxikář, automechanik, pošťák, prodavač… Všichni věří, že s lepší češtinou si mohou troufnout i na vyšší pozice. Studijní a pracovní ambice mají i ženy, pro které jsme organizovali kurzy šití EasyShorts a bezmála rok hledáme podporu pro realizaci počítačového kurzu.

Bez obalu: V podpoře Afghánců se nikdo otevřeně angažovat nechce

Ačkoli jde o bývalé zaměstnance armády, Ministerstvo obrany o ně od evakuace nejeví zájem. Dosud odmítlo všechny naše návrhy, jak jejich situaci trochu ulehčit. Od přiznání statusu válečných veteránů, přes zápočet roků jejich práce pro AČR do důchodového pojištění, po symbolické setkání a ocenění jejich práce. Jsou to přitom kroky, které realizují ostatní spojenci v NATO.

Mimochodem, výzvou není jen zvládnout kulturní integraci, ale také válečná traumata, kterých tlumočníci s ohledem na délku služby a permanentní riziko pro jejich rodiny nasbírali více než vojáci. 

Ani ze strany veteránské komunity - těch vojáků, kteří spoléhali na práci tlumočníků den co den - nepřichází taková podpora, v jakou jsme původně doufali. Ve sbírce Zachraňte tlumočníky jsme od roku 2023 vybrali 20400 Kč. Od drobných dárců se podařilo získat ještě 78000 Kč na kurzy šití a šicí stroje EasyShorts – což ale pokrylo jen třetinu projektu a šest žen stále čeká na příležitost.

Jenže pravda je jednoduchá a nepříjemná: pomoc této skupině se financuje extrémně těžko, protože jsou to Afghánci. Ve světě i u nás se v médiích neustále objevují negativní zprávy. Státy, které přijaly velké počty migrantů bez prověření, integraci nezvládají. A špatná pověst se přenáší na všechny.

Jenže tihle lidé nejsou „nějací Afghánci“

Jsou to prověření tlumočníci Armády ČR, kteří s našimi vojáky riskovali život, sloužili na základnách i na patrolách dlouhé roky. Jsou vzdělaní, loajální, pracovití. A přesto žijí se stigmatem. Poznáváme to při organizaci společných návštěv muzeí, galerií nebo na veřejných akcích, kde nám pomáhají jako dobrovolníci. A víme, že ani české občanství tohle stigma úplně neodstraní.

Přesto věříme, že najdeme způsoby, jak dál pracovat s touto skupinou. Dnes, na Mezinárodní den migrantů, chceme říct jediné: To, že Češi nechtějí ve své zemi imigranty, nesmí znamenat, že rezignují na integraci těch, kteří tu už jsou. A neměli by zapomínat, že někteří tu jsou dokonce proto, že udělali pro tuhle republiku víc, než kdejaký rádoby vlastenec a hrdina od klávesnice.