ARMYWOMAN

Rovné zacházení a příležitosti

Rovné zacházení v armádě není o „galantnosti“, ale o pravidlech a férových šancích. V článku najdete aktuální data o postavení žen v AČR (včetně nepoměru mezi jejich celkovým zastoupením a podílem ve velení), autentické citace vojáků i vojákyň a hlavně praktický návod, jak postupovat při diskriminaci nebo nevhodném chování – od záznamu incidentu až po podání stížnosti.

Statistika, která stojí za pozornost: ženy v AČR vs. ženy ve velení

Podle Kvantitativní genderové analýzy Ministerstva obrany k 1. 1. 2025 tvoří ženy mezi vojáky z povolání 4 192 z 28 285, tedy 14,82 %. Zároveň ale stejný dokument ukazuje, že na základních velitelských stupních AČR je podíl žen k 1. 1. 2025 jen 5,4 %.

To je důležité, protože cílem posilování pozice vojákyň nemůže být jen zacházení (slušné chování), ale také rovné příležitosti (reálný přístup k rozvoji, výběrovým řízením, velitelským pozicím a rozhodovacím rolím) jsou věc druhá. A to je téma, o kterém se dosud moc nemluví.

Rovné zacházení není o sympatiích

V armádě se potkává výkon, stres, hierarchie, kolektivní kultura i tradiční stereotypy. A někdy se to promítne do toho, kdo „dostane šanci“ a kdo musí „dvojnásob dokazovat, že na to má“ nebo co se toleruje jako údajný humor.

Ukázka stereotypu z facebookové diskuse:
„Myslím, že ženy u útvarů to vždy měly o malinko lehčí než muži. Vždy na ně bylo pohlíženo jako na "křehké bytosti", na které je třeba brát ohled. Ale zřejmě vždy záleželo na veliteli. Pokud se ovšem služba žen v armádě týká misí, mám zato, že krom zdravotní sester, ženy do misí nepatří, zvláště pak do těch bojových. Mnohem hůře zvládají stres a pokud se jim to zrovna nehodí, vždy si dokáží najít výmluvu - "mám své dny". A pokud bychom šli do extrému – jedna ženská na misi dokáže rozvrátit nejen daný mužský kolektiv, ale mnohým i rodinu. A tohle není jen mlácení prázdné slámy, mám s tím docela bohaté zkušenosti z misí.“

Citovaný výrok skvěle ukazuje rozdíl mezi povrchní „galantností“ (ženy jsou „křehké, tak se na ně bere ohled“), a reálnou rovností šancí (ženy „do bojových misí nepatří“, „rozvrátí kolektiv“ atd. – tedy rovnou předem vyřazené).

Co je „rovné zacházení“ v AČR

Ministerstvo obrany má k rovnému zacházení metodickou pomůcku, která popisuje prevenci diskriminace a nežádoucího chování a zdůrazňuje odpovědnost vedoucích/služebních orgánů za bezpečné prostředí.

Pro vojákyni to v praxi znamená:

stejné zacházení při přijímání, zařazení, vzdělávání, hodnocení, povyšování a výběrech,
nulovou toleranci k obtěžování (včetně sexuálního obtěžování),
možnost použít stížnostní mechanismus podle zákona o vojácích z povolání.

Zkušenosti vojákyň se liší

V praxi se zkušenosti vojákyň liší útvar od útvaru. Někde je kultura férová, jinde je prostředí „v pohodě navenek“, ale ženy mají horší přístup k příležitostem, a nakonec ještě jinde se objevuje otevřené znevažování, obtěžování či bossing.

Názor vojákyně Aleny:
„Práce v převážně mužském kolektivu je a bude vždy složitá už jen z hlediska toho, že je větší riziko urážení mužského ega. Sexuální narážky jsou všude. A je to o povaze, kdo co snese a pro jakou srandu je. A hlavně jak má žena nastavené hranice. Sexuální obtěžování...tak to bohužel je možné. Ale jak se říká, na idiota se natrefí všude. Pohybuji se kolem vojáků často a zažila jsem si už dost, ale musím říct, že je to úžasná parta, a každý špatný zážitek tisíckrát vynahradil ten skvělý. Žena, která chce vstoupit do armády, musí mít trpělivost, odhodlanost, být tvrdá sama na sebe, a hlavně mít sebeúctu. A přesto všechno v sobě dokázat v sobě zachovat ženskost.“ (převzato z facebookové diskuse)

Názor vojákyně Terezy:
„Mužský kolektiv je více přímočarý. Slepičárny jsou jen v některých odvětvích. Když se holka nerve zrovna do ryze mužských oblastí (které souvisí s fyziologickými rozdíly a ženská prostě neutáhne, to co chlap), a je ve funkcích jí přirozenější, bývá v nich leckdy lepší než muži. Armáda je tak různorodá, ze uplatnění je tu pro každého. Jen se nesmíte moc poutat na jedno místo. A někdy prostě na večeři doma nebudete. Sexuální obtěžování jsem nepoznala a ega tu mají chlapi i ženy asi míň než v civilu. Je tu víc kolektivní práce, takže ego tu moc dlouho nevydrží.“ (převzato z facebookové diskuse)

Jak rozlišovat slušnost vs. rovné příležitosti

Slušné chování v kolektivu

Sem patří: respekt, žádné urážky, žádné nevhodné poznámky, žádné dotyky, žádné „testování hranic“. Je to základ.

Rovné příležitosti

Sem patří: spravedlivé přidělování úkolů, přístup k výcviku a kurzům, férové hodnocení, možnost účastnit se výběrových řízení, rovná šance na velitelské a odborné pozice.

A právě tady často vzniká „tichá“ nerovnost: na povrchu je všechno korektní, ale ženy se v praxi nedostanou ke stejné trajektorii rozvoje. Statistika velení (5,4 %) při celkovém zastoupení žen (14,82 %) tenhle problém hezky ilustruje.

Názor první české generálky Šmerdové:
„Dnes už má žena v armádě své nezastupitelné místo, prostě tam patří. V současné době má armáda 13 procent žen, což nás v rámci Aliance řadí na desátou příčku. Ženy mají dnes zastoupení téměř ve všech odbornostech, u všech jednotek. Je to dobře z řady důvodů, dohromady s muži se doplňují, navíc ženy zjemňují ty pánské kolektivy. Kdysi byly pozice pro ženy jen v rotmistrovském a praporčickém sboru, dnes je máme ve všech hodnostních sborech. Fyzicky se mužům většinou nevyrovnáme, ale v šikovnosti, houževnatosti, chytrosti určitě ano. Při obsazování služebních míst uspěje ten, kdo dosáhne ve výběrovém řízení lepších výsledků, bez ohledu na pohlaví. V tom armáda ušla kus cesty.“

Zní to povzbudivě, ovšem je třeba podotknout, že generálka Šmerodová je již ve výslužbě. Zůstává první a dosud poslední generálkou v AČR. Její dřívější slova tak působí spíše jako zbožné přání, než realita.

Trvejte na svých právech

Nastavte si hranice

Naučte se říkat:

„Tohle je pro mě nepřijatelné, takže přestaňte.“
„Nechci poslouchat takové poznámky.“
„Vaše chování překračuje moje hranice.“

Zapisujte si poznámky

Evidence vám umožní posoudit rozdíl mezi „mám pocit“ a „už je to za hranou“:

datum, čas, místo,
kdo byl přítomen,
co přesně zaznělo / co se stalo,
vaše reakce,
důkazy (screenshoty, zprávy, e-maily).

Vyber si cestu řešení podle závažnosti

Jednorázové nevhodné chování → řešit na úrovni nadřízeného (pokud je důvěra).
Opakované / systematické → formální stížnost.
Nátlak, vyhrožování, dotyky, vydírání, stalking, násilí → řešit jako závažnou věc a neodkládat.

Zákon o vojácích z povolání říká, že žádost nebo stížnost vojáka vyřizuje nadřízený nebo služební orgán, ale zároveň:
Stížnost vojáka nesmí vyřizovat nadřízený nebo služební orgán, vůči kterému stížnost směřuje; vyřizuje ji nadřízený toho nadřízeného…

Co do stížnosti napsat:

jméno, služební zařazení,
vůči komu a čeho se stížnost týká,
stručný popis situací chronologicky a věcně,
dopady na výkon služby/práci,
co navrhujete jako řešení (prošetření, ukončení chování, opatření na pracovišti apod.),
přílohy (záznamy, screenshoty, svědci).

MO má k rovnému zacházení již zmíněnou metodickou pomůcku, na kterou se můžete odkázat.

Pokud váháte, ozvěte se

Ne každá situace je „na stížnost“ a ne každou situaci je bezpečné řešit sama.

Pokud chcete, pomůžeme Vám:

zvolit postup,
zformulovat věcný záznam a časovou osu,
připravit text stížnosti tak, aby byl stručný a průkazný.

podpora@spolekvlcimaky.cz