Před týdnem skončila druhá série dražeb unikátních dřevěných vlajek, které nabízí Spolek VLČÍ MÁKY. Vydraženo je jich nyní 10 z celkových 30 kusů. Prodej každé vlajky pomáhá konkrétnímu klientovi uhradit výdaj spojený se zdravotní nebo sociální rehabilitací. Množí se dotazy, kdy budou dražby pokračovat…
Vlajky vyrobil a věnoval Ondřej Sochůrek, který se jinak profesně věnuje IT. Inspiroval se americkou tradicí a spolku pak nechal volnou ruku. Jeho původní doporučení znělo prodávat jednu vlajku za cenu kolem dvou až tří tisíc korun, avšak díky systému týdenních dražeb se vlajky draží minimálně za dvojnásobek, některé ještě násobně více.
Dražby zprostředkovává portál Armyburza ve speciální sekci charitativní aukce, který takto podporuje Spolek VLČÍ MÁKY bezmála 7 let. Tehdy se zde poprvé spustily pravidelné charitativní dražby vojenské výstroje ve prospěch pozůstalých nebo veteránů v nouzi.
„Máme program Daruj výstroj. Je postavený na kolegiální pomoci a svépomoci. Když je veterán v hluboké finanční krizi a nestačí naše prostředky, které můžeme poskytnout, vydražíme tímto způsobem jeho starou výstroj. Výnos je vyšší, než pokud ji sám nabízí přes bazar. Měli jsme ale vojáky dobrodince, kteří svoji starou výstroj přes tento systém vydražili právě ve prospěch pomoci kolegům. Teď nám dlouho nikdo zboží do aukce neposkytl, ale je to pochopitelné, protože covid dopadl na řadu firem, ty nenabírají, končící vojáci sotva startují civilní kariéru a potřebují příjmy z prodeje starých výstrojních součástek pro vlastní rodiny,“ přibližuje program předsedkyně spolku Mirka Pašková.
Ekonomické dopady pandemie se dotkly i projektu „Vlajky pro veterány“. Prvních pět se dražilo začátkem jara, u posledních už bylo jasné, že potenciální dárce přemáhají obavy z budoucího vývoje, a tak následovala po první sérii delší nezamýšlená pauza.
„Klientům, kterým bylo třeba akutně pomoci, se to tehdy podařilo díky pár dobrosrdečným podporovatelům. Těžko popsat vděk, který k nim chovám. Asi jako většině neziskovek se nám zbortily ostatní formy financování – byly zrušeny všechny akce, kde bychom prodávali charitativní zboží. Firmy přesměrovaly sponzoring do tzv. první linie, a to jsme udělali i my – šest týdnů jsme vozili občerstvení, roušky a štíty v rámci akce Balíčky na hranice. Hodně našich dobrovolníků se ocitlo bez práce, tak dělali ten support první linii. A naše klienty podržely výnosy z prvních vydražených vlajek a od těch pár dárců,“ líčí hektické období předsedkyně „Máků“.
Druhá série aukcí vlajek byla zamýšlena na dobu, kdy se vše zase uklidní. Tedy po prázdninách, jenže to už se schylovalo k opětovnému lockdownu. Miroslava Pašková je přesto nakonec spokojená: „Nakupili se nám noví klienti přes léto, ale nabízet lidem vlajky, když konečně vyjeli na dovolenou, nám přišlo ošidné. Váhali jsme tak dlouho, až jsme se ocitli tam, kde na jaře. Jenže klienti už čekat nemohli. Risk se vyplatil, lidé už věděli, co je čeká, a tak byli ochotni vlajky dražit. Myslím, že tomu pomohl fakt, že série vrcholila kolem Dne válečných veteránů.“
Z pohledu čísel je to znát. Zatímco první pětice vlajek se vydražila za 30200 korun, druhá série vynesla už 48800 Kč. Jak s nimi ale klienti nakládají a není nespravedlivé, že každý obdrží jinou částku?
„U každé vlajky je zveřejněn příběh a potřeby klienta. Uvádíme jen nacionále a reálie velice stručně, dlouhodobě se snažíme zachovávat soukromí klientů. Dělat z nich mediální maskoty není náš styl, je to jejich věc. Podstatná je celková spolupráce s nimi, naši dobrovolníci pro ně odvádějí obvykle výrazně více, než je hodnota přímé finanční pomoci. Takže peníze se snažíme získat právě na to, co se musí koupit. A pokud je to dražší, tak to pomůžeme dofinancovat nad rámec výnosu dražby,“ ubezpečuje Mirka Pašková, že potřební nejsou závislí jen na částce za vlajku.
Z první série zatím prostředky jednoho z klientů zůstávají na účtu spolku – kvůli koronaviru je zatím nemohl čerpat na plánované rozšíření řidičského oprávnění, které mu pomůže pokročit v civilní kariéře. Autoškoly byly zatím většinu roku zavřené. Zbylí klienti už použili finance na přestěhování za prací, rozjezd vlastního podnikání nebo právní služby k vymožení odškodného.
„Máme s klienty dohodu, že finance použijí v přímé souvislosti se zlepšením svého zdravotního stavu, sociálního zázemí nebo nového pracovního uplatnění. A toto nám zdokladují. Někdy známe konkrétní výdaj dopředu, jindy se s námi klient radí průběžně. Každý člověk zná nejlépe své priority. Jediné, co nepodporujeme, jsou splátky půjček. Jsme schopni klienta vést tak, aby nespadl do dluhové spirály, to ovšem neznamená, že bezhlavě uhradí splátku, která by šla rozložit ve splátkovém kalendáři - s tím mu pomůžeme. Na prvním místě je zajistit stabilitu budoucích příjmů. Držíme se příměru, že než darovat rybí konzervy, je lepší darovat prut a naučit rybařit,“ vysvětluje pravidla využití výtěžků z dražeb předsedkyně Pašková.
Příjmy z druhé série aukcí byly hned přeposlány všem klientům, kterým byly dedikovány. Opět budou využity na zdravotní služby, pomůcky, právní služby a dojíždění či přestěhování za novým zaměstnáním. Jaké jsou ale příběhy samotných dražitelů?
„Většina dárců se nesvěřuje a považovala bych za zásah do soukromí se jich vyptávat. Ale mám obecnou zkušenost, že nejvíce pomáhají lidé, kteří sami prošli nějakým kritickým obdobím, takže vědí, jak je pomoc důležitá. Nikdo si nepřeje být zveřejněn a nějak oslavován za to, že pomohl. Vsadím se, že tihle lidé podporují pravidelně různé charity. A nejde o žádné milionáře, jsou to lidé s průměrnými příjmy. Jelikož zveřejňujeme stručné příběhy, pro koho se vlajka draží, tak se projevuje leckdy kolegialita – podle příslušnosti ke sboru, resp. útvaru,“ líčí hlavní charakteristiky dárců Mirka Pašková a je na místě před nimi smeknout.
Nakonec shrňme, že prvních 10 vlajek pomohlo osmi bývalým vojákům z povolání, z nichž polovina je současně válečnými veterány, sedm utrpělo služební úraz s trvalými následky a v případě osmého propuklo vážné nevyléčitelné onemocnění. Jeden z nich je současně bývalým policistou. Další klient je bývalým hasičem s trvalými následky služebního úrazu a poslední je dlouholetým příslušníkem Aktivní zálohy zotavujícím se z těžkého zranění po nezaviněné autonehodě. Průměrný věk je 42 let, většinou jde tedy o otce nezletilých dětí, pro které je zlepšení zdravotního stavu a jemu přiměřené pracovní uplatnění prioritou.
Záhy po skončení druhé série dražeb se vyrojily dotazy, zda a kdy budou pokračovat. Zájemců o pomoc bližnímu prostřednictvím vydražení vlajky je, zdá se, dost. Leckoho také může napadnout, jak takovou pomoc pro sebe získat. Na to předsedkyně Spolku VLČÍ MÁKY odpovídá:
„Zbývá nám stále 20 vlajek a budeme je dražit v dalších menších sériích. Úplně na začátku jsme chtěli dát k dispozici všechny naráz, ale budeme se prostě řídit tím, jak budou tento druh podpory potřebovat další klienti. Na prvním místě máme veterány, ale dokud jsou kapacity, jsme otevřeni všem vojákům i příslušníkům dalších bezpečnostních složek. Důležité pro nás je, abychom klientům pomohli komplexně ustát a snad i vyřešit jejich životní situaci. Současně otevřeně říkám, že nejsme nadační fond, sociální ústav nebo bankomat – my jsme tým, který pomáhá lidem v nouzi se restartovat. Pomoc a peníze nejsou totéž. Uděláme maximum pro každého, kdo je připraven udělat maximum sám pro sebe. Věřím, že právě i proto je ochotno zapojit se do pomoci tolik dobrých lidí.“