ARMYWOMAN

Úmrtí a zranění

Některé situace jsou tak těžké, že o nich člověk nechce ani číst. A přesto se vyplatí mít po ruce jednoduchého průvodce: co se v prvních hodinách a dnech typicky děje, proč po vás někdo bude chtít rozhodování a papíry, a kde je možné získat rychlou pomoc. Tenhle článek je pro partnerky, manželky a matky vojáků – napsaný citlivě, ale prakticky.

Když se to objeví v médiích dřív, než zazvoní u dveří

Bohužel se může stát, že se o neštěstí dozvíte nejdřív z médií nebo z doslechu. Někdy se to stane i přesto, že armáda dělá maximum pro to, aby jména a informace nezveřejňovala dřív, než je rodina informována.

„Už dopoledne jsem o tom četla na Novinkách, nebyla tam jména, ale jako bych cítila, že šlo o Honzu. Zkoušela jsem mu volat, ale byl nedostupný. Trvalo asi ještě dvě hodiny, než u dveří zazvonil velitel s dalšími lidmi, chtěli jít dovnitř..."

Pokud se vám něco podobného stane:

zkuste být s někým (kamarádka, sousedka, někdo z rodiny),
mějte telefon při sobě, ale nesnažte se všem volat,
pokud máte děti doma, požádejte někoho, kdo bude schopen je pohlídat.

Kdo přijde a proč často nevolají hned

Armáda má pro oznámení úmrtí nebo těžkého zranění vojáka propracovaný postup. Smyslem je, abyste zprávu nedostala sama doma a nezůstala bez podpory. Proto se často snaží, aby informaci oznámil osobně velitel (často s kaplanem a někdy i kolegou zesnulého). Pokud je to možné, bývá poblíž i tým psychologa a lékaře.

Možná vás napadne: „Proč mi to prostě nezavolali?“
Právě proto, aby u vás v té chvíli někdo byl – aby vás mohl podržet, postarat se o základní věci a zůstat, dokud to bude potřeba.

První hodiny a dny

Můžete procházet různými stavy: šok, nevěříte, otupění, pláč, vztek, zmatek, úzkost, prázdno.

Někdy si první hodiny vůbec nepamatujete. Někdy vás rozčílí i dobře míněná pomoc. Je to přirozené.

„První minuty, hodiny, možná i dny, si vlastně nevybavuji, pořád jsem jen brečela, z vysílení nebo po nějaké injekci spala, nevím, co mi říkali. V dalších dnech jsem byla naštvaná, že za mnou přišli další vojáci, nechtělo se mi cokoli řešit."

Nezlobte se na sebe, že reagujete „divně“ nebo „nevhodně“. V tu chvíli mozek i tělo jedou v krizovém režimu. A okolí si je toho vědomo, nikdo vám to nebude vyčítat.

Mějte u sebe jednu „neutrální“ osobu

V prvních dnech je obrovská úleva mít u sebe někoho, kdo není zasažený tak jako vy, a dokáže:

dělat si poznámky,
pohlídat dítě,
uvařit čaj, otevřít dveře,
říct lidem „teď ne“,
znovu vám později zopakovat, co kdo říkal.

Je úplně v pořádku o to někoho výslovně požádat.

Proč už brzy přijdou lidé s administrativou

Během prvních dnů vás může navštívit další tým (např. právník, personalista a lidé, kteří řeší návazné záležitosti). Pro vás to může být hrozné načasování – jenže některé věci mají lhůty (například kolem pohřbu) a bez vašeho rozhodnutí nejde postupovat dál.

Když přijdou:

požádejte je, ať vám dají seznam kroků písemně,
chtějte jednoho konkrétního kontaktního člověka (jméno, telefon),
klidně řekněte: „Teď to nedám, prosím zopakujte mi to zítra,“
nechte u toho být tu „neutrální“ osobu, aby si psala poznámky.

Nemusíte být „statečná“. Stačí, když budete postupovat krok po kroku.

Pohřeb: vaše volby, vaše tempo, vaše potřeba rozloučení

Pokud voják zemře při výkonu služby, zpravidla má nárok na vojenský pohřeb. Pozůstalí jej mohou odmítnout, ale v praxi to bývá spíše výjimečné – pro mnoho rodin je úleva, že část organizace někdo zajistí.

„Alespoň, že se postarali o pohřeb. Měl ho opravdu moc hezký."

Co je dobré vědět:

můžete volit civilní/církevní rozloučení, s obřadem i bez,
můžete říct, co si přejete (promluva, hudba, místo),
je běžné, že některé věci budete měnit až „po pár dnech“, až se vám trochu uleví,
nenechte se tlačit širším okolím – myslete na sebe a nejbližší rodinu.

Pohřeb je zásadní přechodový rituál. Je v pořádku, že ho chcete mít „po svém“.

Když se přidá finanční nejistota: nejste v tom sama

Vedle bolesti může přijít i druhá rána: finanční tlak. Dědické řízení, plnění z pojištění, vyřízení nároků… to všechno může trvat měsíce. Někdy se dokonce stane, že rodina krátce ztratí praktický přístup k běžným finančním tokům domácnosti (účty, karty, platby).

„Byla jsem psychicky na dně. Jenže záhy se přidalo, že jsem byla na dně i finančně..."

Tohle je bohužel častější, než by mělo být. Neznamená to, že jste něco zanedbala. Znamená to, že systém je pomalý – a že je potřeba mít „most“ rychlé pomoci.

Když jde o zranění: čekání, bezmoc a naděje

Zranění může být stejně drtivé jako nejhorší zpráva – jen v jiné podobě. Často chcete být okamžitě u něj, mluvit s lékařem, mít jistotu. Jenže to nejde.

„Chtěla jsem být co nejdříve u něj, mluvit okamžitě s ošetřujícím lékařem, jenomže byl šest a půl tisíce kilometrů daleko. Nikdy jsem se necítila tak bezmocná, bezradná, dokonce jsem měla pocit, že jsem jako manželka selhala, když právě teď nejsem u něho, a ze všeho nejvíc jsem se bála, že už ho neuvidím a nepromluvím s ním."

V případě závažného zranění v zahraniční misi se armáda obvykle snaží o transport do ČR co nejrychleji, jakmile to zdravotní stav dovolí. Může vám také nabídnout návštěvu zraněného v místě mise, pokud tam vypravuje zásobovací let - pak ale počítejte, že návštěva může trvat jen několik hodin.

Poté bývá péče soustředěna do vojenských nemocnic v ČR. V tu chvíli často nejvíc pomáhá praktická podpora okolí: hlídání dětí, doprava, někdo, kdo sedí vedle vás.

Na co se lze připravit

Tohle je nepříjemné téma – ale jako partnerka vojáka (ať je na misi nebo jen na cvičení), byste měli společně nastavit a aktualizovat:

pojistky a v nich uvedené obmyšlené osoby,
složku s důležitými dokumenty,
domluvit se, kdo je „první kontakt“,
říct si, jak by si člověk přál pohřeb (aspoň rámcově),
sepsat úředně ověřené "dříve vyslovené přání" (člověk předem vyjádří nesouhlas s určitými lékařskými postupy pro případ, že by již nebyl schopen o své léčbě rozhodovat),
mít seznam kontaktů (rodina, kolegové, kaplan, psycholog).

Dostupná pomoc

Podpůrné programy pro vdovy a sirotky nabízí Vojenský fond solidarity, který umí v některých případech poskytnout i překlenovací finanční pomoc, ale rozhoduje o ní v řádu týdnů.

Na Spolek VLČÍ MÁKY se můžete obrátit, pokud potřebujete okamžitou výpomoc, sociální a právní poradenstvím i asistenci při vyřizování návazných kroků. Nebo pokud se vám nepozdává postup služebních orgánů a chcete nezávislý pohled a zastání.

podpora@spolekvlcimaky.cz