Reputace armády se brání pravdou, ne jejím umlčením
- Spolek VLČÍ MÁKY
- před 6 dny
- Minut čtení: 8
Prohlášení Spolku VLČÍ MÁKY k udělení prezidentské milosti příslušníkům speciálních sil obžalovaných z podílu na smrti afghánského zajatce
Spolek VLČÍ MÁKY s hlubokým znepokojením a smutkem reaguje na rozhodnutí prezidenta republiky, který udělil milost čtyřem vojákům obžalovaným z účasti na smrti afghánského zajatce během mise v Afghánistánu. Tímto krokem prezident a ti, kteří na něj vyvíjeli nátlak, znemožnili proběhnutí nezávislého soudního líčení a připravili nejen českou veřejnost, ale i naše alianční spojence, o možnost čestně se vypořádat s podezřením na jedno z nejzlovolnějších porušení mezinárodního práva - umučení zajatce.
Armáda České republiky je profesionální ozbrojená síla členského státu NATO. Její síla nespočívá v beztrestnosti, ale v respektu k pravidlům války, mezinárodním dohodám a hodnotám právního státu. To je přesně to, co nás odlišuje od praktik Ruska, Talibanu a podobných odporných režimů. Jak chce prezident nadále vyčítat Rusku válečné zločiny páchané na Ukrajině, když vyšetření jiného válečného zločinu sám znemožnil?
Počínaje dubnovou obžalobou vojáků se ve veřejném a mediálním prostoru objevovala vyjádření zlehčující závažnost situace. Dopouštěli se jich populističtí politici, vrchní praporčík a představitelé některých veteránských organizací, kteří žádali prezidenta o milost nebo za tímto účelem organizovali petici. Novináři je citovali, aniž by přinesli veřejnosti objektivní informace s využitím více zdrojů.
Předkládané argumenty spočívaly v tom, že vojáci přišli o kariérní růst, že vyšetřování trvalo dlouho, že samotné události předcházelo zabití jejich kolegy. Doprovázely je obavy o dobré jméno české armády či apely na dosažení náborových cílů. Komentáře pod takovými příspěvky se pak zcela bez moderace hemžily i schvalováním porušování článků 13 a 17 Ženevské úmluvy.
Právě tato rétorika podkopává důvěru v armádu a její hodnoty. Dobré jméno Ozbrojených sil ČR nebylo ohroženo tím, že čtyři jejich příslušníci měli stanout před soudem, nýbrž skutečností, že případ nebyl po sedm let řádně projednán. Z toho ovšem nelze vinit justici, nýbrž nedostatečné armádní vyšetřování na samém počátku. A definitivně bylo dobré jméno armády a České republiky poškozeno rozhodnutím prezidenta.
Prezidentova milost nechrání Hodnoty, za které nasazovali život a umírali naši veteráni. Toliko jen vytváří atmosféru beztrestnosti a povyšuje kolegialitu nad národní zájem. Odpírá nám možnost poznat pravdu, o níž ústavně ustanovený státní znak prezidentské standarty tvrdí, že vítězí.
Smrt českého vojáka při plnění služby je tragédie. Ale mučení a usmrcení zajatce je válečný zločin, pro který nelze najít žádné ospravedlnění. Stojíme na straně těch veteránů, kteří své nelehké úkoly plnili se ctí a dostáli vojenské přísaze za všech okolností.
Za Spolek VLČÍ MÁKY
Mgr. et Mgr. Miroslava Pašková, předsedkyně
Odůvodnění:
Vnímáme nadšení, které po udělení milosti propuklo mezi nesčetnými příznivci armády i některými jejími příslušníky. Netěší nás však. Úcta a respekt k našim veteránům nám dvanáct let dodává energii pomáhat těm z nich, kteří se ocitli v těžké situaci. V osvětových kampaních trpělivě vysvětlujeme, že naši veteráni nejsou žoldáci nebo zabijáci. Dobře proto víme, že nelze oddělovat vojenskou čest od principů demokracie, humanity a práva.
Když kritizujeme rozhodnutí prezidenta a také práci novinářů, opíráme se zejména o fakt, že buď opomenutím, anebo záměrně, ignorovali primární zdroje, včetně veřejně dostupné vyšetřovací zprávy US Army Criminal Investigation Division obsahující 134 stran svědeckých výpovědí a dokumentace k případu. Domníváme se, že pokud by veřejnost znala všechny okolnosti, žádala by proběhnutí soudu a nedošlo by k vyvíjení tlaku na prezidenta.
Zpráva nejen popisuje brutální násilí, které bylo na zajatci pácháno, ale zpochybňuje i časový sled událostí, který před lety přinesl časopis Respekt (nyní selektivně citovaný) a 12. května postoval vrchní praporčík Peter Smik (screenshot).
Tvrzení, že čeští vojáci vyslýchali zajatce 25 minut a jinak s ním neměli co dočinění, je nepravdivé.
Už po oněch prvních 25 minutách českého výslechu zajatec vykazoval známky poškození mozku, proto Američané výslech předčasně ukončili.
Na stropě "domečku 458" byly zdokumentovány stopy krve, které se vojáci pokusili umýt. Co se zajatcem dělali, že jeho krev byla na stropě? Výpovědi se rozcházejí v tom, kdy byl zajatec Čechy předán Afgháncům - v 19 či 21 hodin? Jedna z výpovědí dokonce uvádí, že po 20. hodině Češi berou zajatce k Afgháncům nechat zbít.
Nakonec se svědectví různí i v tom, zda zajatec je na pokraji smrti ve 20, 21 či 23 hodin. K lékaři se dostává až ve 23:45 a krátce poté je prohlášen za mrtvého.
Vrchní praporčík se ve svém postu každopádně prořekl, že v 19:00 hodin si Afghánci zajatce odvážejí na korbě pickupu. Podle výpovědí ve zprávě CID proto, že silně krvácel, takže nemohl být umístěn na sedadlo. Smikovo "kdovíco", o kterém "vypovídali všichni stejně", se nedělo po 19. hodině, ale už před ní.
Také označení zajatce za teroristu není podloženo - při americkém výslechu opakoval, že jeho střelba směrem k českým vojákům byla zkratem, proto se po činu ihned vzdal. Byl to afghánský voják, který prošel výběrem do speciálních sil, kde sloužil 13 měsíců, z toho 5 měsíců na osudné základně po boku amerických a českých speciálů. Nelze vyloučit, že se nechal zkorumpovat k útoku na spojenecké vojáky, ale nebylo to prokázáno a zjištění pravdy "taktický výslech" nijak nepomohl.
Absurdní je pak argument, že američtí vojáci z incidentu vyvázli jen s "kázeňským trestem", takže neměli být stíháni ani ti čeští. Jednak byli američtí vojáci potrestáni tak, že skončili u armády s hodnocením "Less Than Honorable discharge", což s kázeňským trestem v českém pojetí nelze srovnávat. A opravdu nikoho nenapadlo, že američtí vojáci se vyhnuli nepodmíněnému trestu třeba právě proto, že podle zjištění amerických vyšetřovatelů nesli menší díl viny než čeští?
Přišli jsme o možnost nechat situaci zhodnotit nezávislý soud, včetně třeba výslechu tlumočníků Američanů i Čechů. Ale můžeme dál usilovat poznat pravdu a identifikovat ty, kteří s ní účelově manipulují.
Pakliže se objektivního rozboru vyšetřovacích spisů nadále nezhostí žádný novinář, jsme připraveni přeložit je celé do češtiny. Pro začátek vybíráme toto svědectví:
Vlastní písemný zápis svědka:
Kolem 17:00 přivedli Afghánci střelce do tábora Conde. Z jednotky 7226 a se dvěma Čechy jsme šli na dvůr a umístili střelce do budovy. Pomáhal jsem zpracovávat dokumenty a prohlížet telefon střelce.
Asi po 30 minutách jsme já, [JMÉNO REDAKTOVÁNO] a další muž šli do budovy. [JMÉNO REDAKTOVÁNO] se pokusil vzít střelci otisky prstů. Poté začal [JMÉNO REDAKTOVÁNO] fackovat střelce, bít ho pěstmi, tahat za vlasy a kroutit mu varlata. Střelec křičel bolestí.
Asi po 10 minutách [JMÉNO REDAKTOVÁNO] opustil místnost. Přišel [JMÉNO REDAKTOVÁNO] a další muž z jednotky 26. Ten druhý muž ho začal tak surově bít, že řekl:
„Chci mu rozlámat čelisti.“
V tu chvíli se objevili dva Češi, začali střelce bít a škrtit ho. Po asi pěti minutách odešli.
V té době mu velitel pokládal otázky a [JMÉNO REDAKTOVÁNO] vytáhl nůž. Začal ho znovu bít a velitel mu řekl, ať nůž schová. Potom [JMÉNO REDAKTOVÁNO] a další muži z jednotky 26 pokračovali v bití dalších 10–15 minut.
Pak jsme všichni odešli. O pár minut později mi volal [JMÉNO REDAKTOVÁNO] a řekl:
„Přijď na OPCEN.“
Když jsem tam dorazil, byli tam [JMÉNO REDAKTOVÁNO] a myslím i [JMÉNO REDAKTOVÁNO]. Všichni mi řekli (kromě [JMÉNO REDAKTOVÁNO]):
„Tys to neviděl. Tohle se nestalo. Jasné?“
Řekl jsem:
„Ano, jasné.“
Pak jsem šel do svého pokoje. O hodinu později se u mě objevil [JMÉNO REDAKTOVÁNO] a zopakoval mi to samé:
„Tohle se nestalo a nic jsme neviděli.“
O pár hodin později mi volal [JMÉNO REDAKTOVÁNO]:
„Přijď k bráně, Afghánci odvážejí střelce zpět ke 4. SOK.“
Šel jsem k bráně. Afghánci dorazili a vzali jsme je do budovy. Viděl jsem, jak střelce drželi za ramena dva Češi, a z obličeje mu tekla krev.
Po pár minutách rozhovoru naložili Afghánci střelce do auta a odvezli ho zpět na základnu. Později ho přivezli zpět na naši FST (první pomoc) na ošetření. Já, [JMÉNO REDAKTOVÁNO] a Afghánci jsme tam šli. Po 15–20 minutách lékaři oznámili, že je mrtvý. Poté si Afghánci odvezli jeho tělo zpět na svou základnu.
Navazující dotazování svědka:
Otázka: Napsal jste výše uvedenou výpověď? Odpověď: Ano.
Otázka: Kdo je [JMÉNO REDAKTOVÁNO]? Odpověď: Je z týmu.
Otázka: Kdo je [JMÉNO REDAKTOVÁNO]? Odpověď: On je... jeho... [následuje nečitelný úsek] Je štíhlý, má krátké černé vlasy a šedé vlasy a dlouhý šedý plnovous. Je v týmu.
Otázka: Znáte jména některých českých vojáků, které jste zmiňoval? Odpověď: Ne, měl jsem s nimi jen velmi malý kontakt, ale poznal bych je z fotografie.
Otázka: Když střelec dorazil, kdo ho doprovodil do budovy v CRSP? Odpověď: Byli to Češi i Američané.
Otázka: Byl v budově už někdo, když jste dorazili? Odpověď: Několik Čechů tam čekalo a měli s sebou psa.
Otázka: Kdo střelce umístil do místnosti? Odpověď: Češi ho tam zavedli a zavřeli dveře.
Otázka: Co jste dělal, když zavřeli dveře? Odpověď: Pracoval jsem s [JMÉNO REDAKTOVÁNO] a zpracovali jsme věci, které patřily střelci. [JMÉNO REDAKTOVÁNO] stál opodál a sledoval nás.
Otázka: Co jste slyšel z místnosti během zpracování důkazů? Odpověď: Slyšel jsem, jak střelec asi dvakrát až třikrát křičel. Také jsem slyšel, jak se hýbaly židle a stůl.
Otázka: Co se dělo dál? Odpověď: Dokončili jsme zajištění věcí a požádali Čechy, aby opustili výslechovou místnost. Já jsem vstoupil dovnitř. Tehdy jsem ještě nevěděl, co se přesně stalo.
Viděl jsem krev z jeho nosu a obličeje, měl pohmožděniny. Někdo mu vzal ruce a odebral otisky prstů. Když to bylo hotovo, [JMÉNO REDAKTOVÁNO] ho chytil, udeřil ho do rozkroku a kroutil mu varlata. Střelec zakřičel. Poté ho začal bít a škrtit. Mrštil s ním o elektrický rozvaděč a o stůl. Střelec byl připoután s rukama za zády, byl dušen a kopán do nohou. Pak se dveře otevřely a on odešel. [JMÉNO REDAKTOVÁNO] zůstal v místnosti s [JMÉNO REDAKTOVÁNO].
Do místnosti vešel „hubený Čech“, plešatý, s velkýma očima. Začal střelce škrtit, plivat na něj, tahat za vlasy, křičet na něj a bouchat do stolu. Poté odešel.
Velitel pokračoval v kladení otázek: kdo je, proč to udělal, kdo je zapletený. Střelec měl potíže s odpověďmi. Když se snažil odpovědět, [JMÉNO REDAKTOVÁNO] ho začal bít do hlavy. Pak řekl:
„Teď jsi na řadě ty.“
Popadl stůl a vrazil ho střelci do boků – dvakrát vykřikl bolestí. Poté vytáhl nůž a řekl:
„Teď řekneš pravdu, nebo ti podříznu krk.“ Pak nůž schoval, chytil ho za krk a narazil jím na zeď, několikrát ho udeřil, tahal za vlasy a tloukl hlavou o stůl.
Pak přišel další muž, znovu ho začal bít a řekl:
„Chci mu rozbít čelist.“
Velitel odpověděl:
„Ne, ještě ne. Potřebuji, aby dokončil výpověď.“
Poté se domluvili a odešli z místnosti. Tlumočník vzal střelce ven a Češi šli dovnitř. Já jsem šel ven a venku jsem překládal, když Češi zkoumali věci střelce.
Později mi volal [JMÉNO REDAKTOVÁNO], že mám přijít a pomoci mu s telefonáty. Počkal jsem asi 15 minut. Pak jsem vešel dovnitř a [JMÉNO REDAKTOVÁNO] mi řekl:
„Hele, tohle se nikdy nestalo. Nic jsi neviděl. Zapomeň.“
Odešel jsem do svého pokoje a sledoval televizi. Zaklepali – byl to [JMÉNO REDAKTOVÁNO] a další. Vešli dovnitř a řekli mi to samé:
„Tohle se nestalo. Zapomeň, že se to vůbec stalo. Nic jsi neviděl.“
Řekli mi, že pokud se mě někdo zeptá, mám říct, že jsme se jen zeptali na pár taktických otázek a sebrali biometrická data, a pak odešli.
Řekli mi, že pokud se mě někdo zeptá, proč byli v mém pokoji, mám říct, že mě přišli požádat o překlad pro NMRO. Pak odešli.
Kolem 21:00 mi volali znovu a požádali mě, abych šel s nimi. U brány jsem viděl, jak dva Češi drží střelce z každé strany a další dva za ním. Další 2–3 Češi dorazili a bavili jsme se o střelci a jeho činu. Afghánci ho naložili do nákladního prostoru auta. Při odchodu se někdo zeptal:
„Proč je vzadu v korbě?“
Odpověděli:
„Krvácí tak moc, že jsme ho nechtěli dát na sedadla.“
Pak ho odvezli.
Otázka: Jak jste ten den komunikoval s [JMÉNO REDAKTOVÁNO]? Odpověď: Telefonem – voláním nebo SMS.
Otázka: Smazal jste nějaké zprávy? Odpověď: Ne.
Otázka: Když jste střelce viděl naposledy v CRSP, jak vypadal? Odpověď: Krvácel z nosu a úst, měl nateklý obličej kolem očí a čela.
Otázka: Viděl jste někoho udeřit střelce o rozvaděč? Odpověď: Viděl jsem [JMÉNO REDAKTOVÁNO], jak ho o něj udeřil dvakrát.
Otázka: Slyšel jste, že někdo řekl: „Dali jste mu co proto, co?“ když byl střelec zpět v FST? Odpověď: Ne, nikdy jsem to neslyšel.
Otázka: Byl jste součástí nějaké porady o tomto incidentu? Odpověď: Ne, jen jsem ho viděl, když ho přivezli zpátky na první pomoc.
Otázka: Byl jste v budově, když střelec křičel během českého výslechu? Odpověď: Ano.
Otázka: Napsal jste tuto výpověď sám a je přesná? Odpověď: Ano.
Otázka: Bylo vám během výslechu něco odepřeno? Odpověď: Ne.
Otázka: Jak s vámi bylo při výslechu zacházeno? Odpověď: Dobře.
Otázka: Mohl jste si vzít přestávky, najíst se, napít se? Odpověď: Ano, dostal jsem oběd, pití a mohl jsem na záchod. Měl jsem i pauzy na cigaretu.
Otázka: Chcete něco dodat? Odpověď: Ne.
///KONEC VÝPOVĚDI///