Vyhledat

Rovné zacházení se ženami v AČR

„Voják potřebuje meč, vládce trůn, filozof knihy, básník pero, žena však bojuje a vítězí jediným pohledem.“ (Aert Van Der Neer). Ale je to pravdu tak? Podívejme se na uplatnění a postavení žen v současné české armádě.

Muž a žena mají již od pradávna pevně zakořeněné úlohy. Muž plní ty zdánlivě náročnější úkoly, živí rodinu, spravuje rozbitá auta, orá pole... Vykonává činnosti, které nepřicházejí v pravidelném intervalu. Žena zvládá méně náročné úkoly, zato stále se opakující. Stará se o děti, pere, vaří... Jsou však tyto role opravdu tak pevně zakořeněné?


Názor, který není asi výjimkou. Od jednoho muže – vojáka

Myslím, že ženy u útvarů to vždy měly o malinko lehčí než muži. Vždy na ně bylo pohlíženo jako na "křehké bytosti", na které je třeba brát ohled. Ale zřejmě vždy záleželo na veliteli. Pokud se ovšem služba žen v armádě týká misí, mám zato, že krom zdravotní sester, ženy do misí nepatří, zvláště pak do těch bojových. Mnohem hůře zvládají stres a pokud se jim to zrovna nehodí, vždy si dokáží najít výmluvu - "mám své dny". A pokud bychom šli do extrému – jedna ženská na misi dokáže rozvrátit nejen daný mužský kolektiv, ale mnohým i rodinu. A tohle není jen mlácení prázdné slámy, mám s tím docela bohaté zkušenosti z misí.“ (převzato z facebookové diskuse)


Historie je bohatá na zkušenosti s bojovým nasazením žen

Příkladem mohou být třeba anglické a americké ženy ve spojenecké armádě. Za 2. světové války ve Velké Británii se kromě ošetřování raněných velice dobře osvědčily jako pilotky při přesunu stíhacích letounů Spitfire nebo Hurricane z fabrik na stíhací perutě. Americké letkyně byly zase velmi dobře vyškolené na přelety s bombardovacími letouny B-17 a B-29. Podílely se tak významnou měrou i na zásobování armády a převozu raněných.


Smutným faktem je, že se jim nikdy nedostalo stejného ocenění jako mužům, byť jejich přínos k vítězství spojeneckých vojsk je nezanedbatelný. Spousta z těchto žen se po válce opět vrátila ke svým povinnostem matky, manželky, ženy v domácnosti.


Foto: Pilotky po letu s B-17, "Pistol Packin' Mama", na základně Lockbourne AAF v Ohiu během výcviku WASP k přeletům letounů B-17. Zleva Frances Green, Marget Kirchner, Ann Waldner a Blanche Osborn.


V tomto směru, respektive v náhledu na ženské činnosti v armádě, je naše kultura ještě specifičtější. Může za to historický vývoj obzvláště v 50. a 60. letech minulého století, kdy historici a sociologové popisují zjevný paradox: Komunistickým režimem byla dána velmi striktně role ženy. Propagace údernic, všelijakých jeřábnic a traktoristek, nebyla známkou skutečné emancipace a zrovnoprávnění, jak západní feministky leckdy záviděly. Na československé ženy čekala pak stále ona „druhá směna“ – napsat s dětmi úkoly, navařit, poklidit, podporovat a ctít svoje manžele, na pracovišti snést narážky mužských kolegů. A co myslíte, přetrvává to v české společnosti dodnes?


74 let čekání na první českou generálku

Československá armáda nasadila ženy do bitvy už v roce 1943. Trvalo ale dalších 74 let, než se první vojákyně stala generálkou. O svých zkušenostech o budování kariéry v Armádě ČR se zmiňuje brigádní generálka Lenka Šmerdová v rozhovoru pro Heroine.cz takto:

Dnes už má žena v armádě své nezastupitelné místo, prostě tam patří. V současné době má armáda 13 procent žen, což nás v rámci Aliance řadí na desátou příčku. Ženy mají dnes zastoupení téměř ve všech odbornostech, u všech jednotek. Je to dobře z řady důvodů, dohromady s muži se doplňují, navíc ženy zjemňují ty pánské kolektivy. Kdysi byly pozice pro ženy jen v rotmistrovském a praporčickém sboru, dnes je máme ve všech hodnostních sborech. Fyzicky se mužům většinou nevyrovnáme, ale v šikovnosti, houževnatosti, chytrosti určitě ano. Při obsazování služebních míst uspěje ten, kdo dosáhne ve výběrovém řízení lepších výsledků, bez ohledu na pohlaví. V tom armáda ušla kus cesty.“


Armáda je v poslední době vnímána jako perspektivní zaměstnavatel nejen mezi muži, ale právě i ženami. Nabízí možnost uplatnění v různých oborech. Dává prostor ke zdokonalování sama sebe a získávání vědomostí. Díky tomu se ženy stále posouvají v hranicích svých činností.


Už to není jen o té zažité plotně a péči o muže. Ženy v AČR dnes již mají velmi dobrý prostor pro budování kariéry. Máte také ten pocit? Je to tak. Stále více se se ženami v uniformách setkáváme nejen u vojenských lékařů, ale také na pozicích u Vojenské policie, IT specialistek, dokonce u bojových jednotek...


Očima vojákyň v aktivní službě

„Práce v převážně mužském kolektivu je a bude vždy složitá už jen z hlediska toho, že je větší riziko urážení mužského ega. Sexuální narážky jsou všude. A je to o povaze, kdo co snese a pro jakou srandu je. A hlavně jak má žena nastavené hranice. Sexuální obtěžování...tak to bohužel je možné. Ale jak se říká, na idiota se natrefí všude. Pohybuji se kolem vojáků často a zažila jsem si už dost, ale musím říct, že je to úžasná parta, a každý špatný zážitek tisíckrát vynahradil ten skvělý. Žena, která chce vstoupit do armády, musí mít trpělivost, odhodlanost, být tvrdá sama na sebe, a hlavně mít sebeúctu. A přesto všechno v sobě dokázat v sobě zachovat ženskost.“ (převzato z facebookové diskuse)

Když v roce 2002 přijali Kateřinu Hlavsovou (na fotografii níže) jako první ženu v historii na obor pilot bojového letounu, byl z toho v české kotlině docela poprask. Dnes ženy létají i ve vrtulníku či letounu CASA, účastní se misí v zahraničí a jejich počet v Armádě ČR je stejný jako v armádě Spojených států.


„Mužský kolektiv je více přímočarý. Slepičárny jsou jen v některých odvětvích. Když se holka nerve zrovna do ryze mužských oblastí (které souvisí s fyziologickými rozdíly a ženská prostě neutáhne, to co chlap), a je ve funkcích jí přirozenější, bývá v nich leckdy lepší než muži. Armáda je tak různorodá, ze uplatnění je tu pro každého. Jen se nesmíte moc poutat na jedno místo. A někdy prostě na večeři doma nebudete. Sexuální obtěžování jsem nepoznala a ega tu mají chlapi i ženy asi míň než v civilu. Je tu víc kolektivní práce, takže ego tu moc dlouho nevydrží.“ (převzato z facebookové diskuse)


Postavení žen v armádě upravuje také zákon

Zavedení pracovních pozic s uplatněním pro obě pohlaví ve vojenském sektoru vyžadovalo změny zákonných úprav. Společný výkon zaměstnání v oborech, kde dlouhá léta převládali muži, sebou nese rizika sexuálního obtěžování, diskriminace či jiného nevhodného chování.

Ministerstvo obrany České republiky se začalo problematikou žen v armádě zabývat pravidelně až od roku 1995, kdy se ženy po pádu komunismu začínaly stávat přirozenou součástí ozbrojených sil i na odborných pozicích. Spolu s tím jdou ruku v ruce i stoupající nároky na právní úpravu a praktickou aplikaci principů rovnosti mužů a žen uvnitř rezortu MO.


Nejvýše postaveným dokumentem, který se zabývá právy žen ve vojenské sféře a který musí Česká republika, potažmo Ministerstvo obrany respektovat, je Rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů o ženách, míru a bezpečnosti. Jedná se o první dokument vyžadující po všech stranách ozbrojených konfliktů respektování práv žen.


Problematiku práv a diskriminace žen řeší tyto dokumenty a instituce:

Dokumenty zajišťující rovnoprávnost pohlaví:

Listina základních práv a svobod

Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen

Zákon číslo 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, takzvaný antidiskriminační zákon.

Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v České republice na léta 2014-2020

Instituce:

Rada vlády pro lidská práva

Oddělení pro rovné příležitosti žen a mužů

Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů

Státní úřad inspekce práce

Veřejný ochránce práv


Závěrem…

Ženy v české armádě mají stejné uplatnění jako muži. Stejně jako je velkou výhodou českých vojáků obecně známá schopnost improvizace, naše ženy tuto schopnost dokáží skvěle doplnit svým smyslem pro povinnost, logikou, odborností a odvahou. Můžeme být a jsme na jejich práci hrdí. V rámci budování tradic Armády České republiky a českých válečných veteránů nezbývá než doufat, že se jim dostane rovnocenného uznání jako jejich mužským kolegům.


Jste vojákyně a máte nějakou specifickou, resp. dokonce negativní, zkušenost? Pokud ano, je určitě více než vhodné takovou situaci řešit! Nezávazně se můžete obrátit třeba na autorku tohoto článku, správkyni facebookové stránky Zpověď ženy vojáka, Martinu Horovou.


Zdroje:

https://www.unob.cz/verejnost_media/Documents/zpravy_uo_2016/07/20160713_Vlasta.pdf

https://www.heroine.cz/spolecnost/2066-zeny-musi-dokazovat-ze-na-armadu-maji-resi-i-deti-rika-prvni-ceska-generalka

https://theses.cz/id/zgguv5/Genderov_stereotypy_v_Armd___esk_republiky.txt

Článek pro Spolek VLČÍ MÁKY a projekt www.armywoman.cz připravila Martina Horová.

20 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
  • facebook
  • youtube
  • instagram
  • Flickr - Black Circle

Milánská 414, 10900 Praha 15

IČO: 02967227

číslo transparentního účtu: 6075222/0800

© 2020 Spolek VLČÍ MÁKY.

Tento web jsme si vytvořili sami na platformě Wix.com ;-)