Vyhledat

Opravdu hustý kafe. Veteránská inspirace, policejní cílovka. Super osvěžení.

Je to už pár let, co se do Česka přenesla tradice vysloužileckých pražíren kávy. Po globálním úspěchu značky Black Rifle Coffee Company, vybudované americkými veterány, vznikly a dosud vznikají podobné pražírny i u nás. Cílí na příslušníky IZS, střelce nebo i myslivce – obecně profese, kde potřebujete zůstat bdělí a soustředění i při noční službě.


Začíná se stávat též milou tradicí, že tyto specializované pražírny u příležitosti Dne válečných veteránů vydávají speciální edice kávy – tak letos přispělo Opravdu hustý kafe částkou přes 6000 korun Spolku VLČÍ MÁKY. V minulých letech už pomohly Caliber Coffee a Battle Owl, což je vlastně i výčet těch, kdo na domácí půdě rozvíjí étos Black Rifle Coffee Company.


Je to obrovská zásluha, a tím nemyslíme jen onu sociální zodpovědnost, ale vůbec odvahu pustit se do podnikání, které přináší smysluplnou práci a obživu vysloužilcům. O.H.K. je přitom jen pár měsíců stará značka, za kterou stojí – jak jinak – policista a voják. Nezdráhá se dělit o inspirace a zkušenosti z kroku do neznáma, kterým podnikání jednoznačně je. Je to tak cenné, protože to právě dodává odvahu a ukazuje cestu dalším hrdinům našich všedních dnů, aby jednou po skončení služby nemuseli spoléhat jen na to, zda a kdo je zaměstná.


Tedy, jak se ve výrobě vlastní kávy etabluje dvojice bývalý voják & policajt? Jaký je dnes vstup do kávového byznysu? Po jakých chutích zákazníci touží…? Odpovídá spoluzakladatel O.H.K. David Svinka.


Jak jste se dal dohromady s parťákem, s kterým jste založili O.H.K.?

Můj parťák Pavel Homan je můj švagr. Když to spočítám podle mé ženy, tak se s Pavlem znám přes 9 let. Ze začátku jsme se nějak často nestýkali mimo rodinné návštěvy. Později jsme ale zjistili, že máme spoustu společného, neboť jak si pamatuji, Pavel se přijel pochlubit s novým batohem a jeho představení spojil s povídáním o výletech do přírody. Tehdy jsme zjistili, že máme vlastně dost společných zájmů včetně stejného vztahu k naší zemi. Začali jsme společně vyrážet na vandry. Řešili jsme různé vybavení na pobyt v přírodě, naší práci a když nebyl čas, tak jsme aspoň přespali u ohně na zahradě. Prostě jsme si rozuměli a to se nám daří držet dodnes. Máme stejný smysl pro humor, podobně smýšlíme a když můžeme, tak se oba změníme v malá děcka.


Jaký jste měli do té doby vztah ke kávě?

Vztah ke kávě jsme do oné doby měli naprosto odlišný. Já jsem byl zvyklý do sebe denně nalít litry rozpustné kávy. V té době to na oddělení dopravních nehod byly takové rychlovky – kafe a jede se dál. Nicméně, když byl čas, tak jsme u jednoho kolegy v protější kanceláři měli kávovar a tam jsme si dělali jen samé lepší kávy. Jen občas, ale byl to náš rituál, u kterého jsme dobře pokecali.


Pavel dřív kávu moc nepil. Tedy rozhodně ne tak jako já. Ale když jsem byl u něho doma, vždy se nějaké našlo, buď mleté z fabriky nebo instantní, prostě černá voda. Pavel je v současné době lektor pro jednu softwarovou společnost, jezdí po celé republice a dělá školení ve firmách, k dobré a kvalitní kávě se dostal právě u různých zákazníků. Vlastně i on to měl spíš jako takovou vzácnost. Doma jsme se prostě oba dost odbývali.


Jak se tedy odehrál přerod, že dva konzumenti „obarvené vody“ začnou vnímat kávu jinak?

Zlom nastal na již zmíněných vandrech. Pamatuji si, že Pavel nakoupil outdoorové vybavení na kávu, tedy vařič, hrnec, plecháčky a tak. Na každém vandru jsme se pak těšili, až si dáme venku vařené kafe. Vlastně skrytý cíl našich vandrů bylo najít si pěkné místo a tam si dát kafe. Byli jsme schopni o víkendu vstát třeba ve 4 hodiny a jet na předem vybrané místo, podívat se na východ slunce a dát si u toho venku vařené kafe a pak zase domů. Manželky z nás měly neskutečnou srandu. A tehdy, jak jsme na tom čerstvém vzduchu pili kávu, začali jsme vnímat mnohem více její vůni a chutě a začali jsme být vybíraví. Tady jsme jí začali vnímat jinak.


Co vás přimělo míchat a pražit vlastní směs?

Je to jednoduché až skoro praštěné. Bylo to letos v létě. Vlastně hned po tom co skončila ta jarní karanténa, tak se naše rodiny po delší době sešly u nás na zahradě. Udělali jsme oheň a dětem jsme k obědu opekli buřty. No a pak jsme tam zůstali sami. Zrovna jsme sjížděli instagram a Black Rifle Coffee Company tam měli nový příspěvek, myslím nějaký nový merch. My jsme je sledovali už déle. Nevím, jak jsou na tom s kvalitou kávy, ale ten marketing, který tomu dělali, byl neskutečný. Typický pro Ameriku, ale nás to fakt bavilo.


Takže jsme se u ohně rozhodli, že jeden jejich balíček si objednáme. Začali jsme to hned koumat a zjistili jsme, že zásilka do ČR je poněkud komplikovaná. Chtěli jsme k tomu ještě nějaký ten merch. A od určité hodnoty pak musíte u zásilek z USA řešit i clo a DPH. Jenže se nám nechtělo jít tak složitou cestou, tak jsme si svým obvyklým humorem řekli, že na to kašleme, takový kafe s mnohem hezčím logem si radši uděláme doma.

A tak se u ohně zrodil nápad dělat vlastní kafe. Během následující půl hodiny jsme vymysleli název Opravdu Hustý Kafe – OHK je jinak taky zkratka mého oddělení u policie. Navíc na OHK se dá použít vše, co vás napadne – opravdu hustý kafe, opravdu hustý kalhoty, opravdu hustá košile, opravdu hustá kšiltovka… Toho nápadu jsme se drželi a v následujících dnech jsme vytvořili logo, určili zaměření a styl. Zapracovali jsme na grafice obalů, začali jsme studovat vše o kávě, pátrat po zeleném zrnu, které použijeme apod.


S grafikou nám moc pomohla moje žena Marie. Dneska už většinu grafických věcí dělá Pavel. Zároveň se stará o e-shop a vyřizování objednávek. Na mně zůstává komunikace s okolním světem na sítích, mailu, pak balení a expedice. Hlavně jsme chtěli zůstat Čechy. Proto české názvy. Jsme hrdí, že jsme Češi. Rozhodli jsme se, že kafe bude hlavně pro poldy, vojáky, hasiče, zdravotníky... ale k tomu i nějaké další doplňkové. Každá skupina má svoje balení, svůj druh kávy. Nikdy nedáváme jeden druh kávy do dvou balení stejně. Výjimkou bylo „KVV“ ke Dni válečných veteránů, ale to z důvodu, že bylo limitované a dále už není v nabídce.


Moment, to zní, že jste vymysleli názvy a obaly, ale co samotná káva?

Jistě, zatímco název a obrysy marketingu vznikly za pár hodin nebo dní, tak několik týdnů nám zabralo studium kávy jako takové, chtěli jsme znát všechno. Razíme názor, že pokud něco dělám, tak pořádně, a když chci pražit kávu, musím se v ní vyznat. Četli jsme a četli, zhlédli videa, nastudovali zákony a předpisy. Učili jsme se postupy... Než jsme vypustili první pytlík kávy, dalo to dost práce.


Jak dlouho trvá a vůbec probíhá proces tvorby vlastních kávové směsi, než ji nabídnete na trhu zákazníkům?

U tvorby kávy, kterou nabídneme, začínáme určením cílové skupiny. Jako příklad vezmu naši první kávu PČR, která je dnes asi nejoblíbenější. Takže káva pro policisty byla jasná hned na zrodu našeho nápadu. Logicky, já jsem mohl poskytnout obětní beránky na vyzkoušení v práci. Tedy pro tuhle kávu jsme zvolili zrna z Guatemaly a rozhodli jsme se pro 100% arabicu. Guatemalu jsme si vybrali proto, že se nám zamlouvala nadmořská výška, ve které se pěstuje, a taky pocitově nás tahle káva jednoduše lákala. První ochutnání bylo pro nás zážitkem. Ukázalo se, že intuice nás vedla moc dobře. Pro další naše kávy už výběr zeleného zrna nebyl tak jednoduchý. Více jsme hledali a zkoušeli mnoho vzorků z různých koutů světa od několika dodavatelů. A na těchto vzorcích jsme už také ladili optimální profil pražení. Každá káva, vlastně se dá říct, že každý pytel kávy, vyžaduje individuální přístup.


Po určení druhu kávy pokračujeme s balením. Určíme vzhled balení a etikety. Práce na vzhledu etikety zabere dost času, neboť se ladí barvy, písmo, zkratka. U PČR kávy byl tento proces neskutečným zdržením, neboť se do toho vložilo policejní prezidium, které poté, co jsme vydali upravenou etiketu této kávy, zasáhlo a upozornilo nás, že vzhled a propagaci musíme změnit. Nezbylo než zahodit několik dní práce a vytvořit vzhled nový a pro jistotu jsme si před vydáním nechali vše schválit policejním prezidiem.

Tisk nám zajišťuje místní Reklamní studio a teprve až když držíme etikety v ruce a máme vše pro kompletní balení, začínáme pražit kávu. Nejdřív upražíme kontrolní várku, někdy více, jak už jsem zmínil, každá káva má odlišný postup pražení. Naším cílem je mít zrnka středně pražená, což je barva čokolády, ale hlavně musí zůstat matná. Tímto pražením chceme u naší kávy nechat vyniknout co nejvíce chutí a tónů, které se s tmavým pražením ztrácejí. Když zrna kontrolní várky odpovídají barvou, velikostí a vzhledem povrchu, tak se jde na ochutnávání. Když i to dopadne dobře, máme postup pro danou kávu a toho se držíme. V opačném případě vše opakujeme tak dlouho, dokud nedosáhneme svých představ.


Posledním krokem je propagace. Focení je někdy opravdu zábava. Snažíme se být originální, nicméně ne vždy to lze. K fotografiím je třeba ještě vymyslet popis a poté jde káva na e-shop. Na mě pak je zveřejnit příspěvek na Facebooku a Instagramu. Tím je dokončen proces výroby a propagace a pak už jen vyřizujeme objednávky a pražíme.


Jakou kávu používáte a jaké "tituly" máte momentálně v nabídce?

Jsme věrní psi, takže všechnu kávu bereme od dodavatelů v ČR. Ceníme si rychlosti dodávky. Vždy, když objednáme, tak máme kávu do druhého dne.

Aktuálně nabízíme:

Guatemala - PČR káva: Obalem káva určená pro policisty. Je to 100% arabica. Bylo opravdu jen hrstka objednávek, které šly do rukou civilů. Daří se nám držet to, že si jí objednávají hlavně policisté, a to nás opravdu těší.

Ethiopia - HZS káva: Obalem určená pro hasiče. Opět 100 % arabica. Tato káva, až na jeden případ, šla do rukou jen hasičů. Oproti PČR není tak žádaná.

Mexico - Vietnam - PES káva: Obalem hlavně pro psovody, ať už policejní nebo armádní a klidně i civilní. Tohle je naše zatím jediná směs, která je tvořena z 60 % arabicou a z 40 % robustou. Tato káva je opravdu silná. Jak se nám od několika zákazníků doslechlo, lepší kombinaci arabiky a robusty ještě nepili. Samochvála smrdí, ale tohle nás fakt těší.

Colombia - AČR káva: Toto je novinka, na které jsme dělali celkem dlouho. Obalem určeno pro vojáky nebo kohokoli, kdo se motá kolem armády. 100% Arabica. Během dvou dnů jsme měli po zásobách. Teď čekáme, jaká bude zpětná vazba od zákazníků.


Každý druh kávy, který jsem výše uvedl, si musel projít zmíněným procesem od nápadu až po umístění na e-shop. Díky tomu, že jsme fakt malá pražírna o dvou lidech a děláme to ve volném čase, tak si troufnu tvrdit, že máme čas se věnovat výstupní kontrole. Většinou když pražíme, tak to máme jako schůzi, kde řešíme vše, co je kolem toho potřeba. Nové nápady, vylepšení a tak. Dá se říct, že rukama nám projde káva z každého balení. Po upražení kafe kontrolujeme a ručně balíme. Snažíme se kávě věnovat maximální péči, neboť její chuť je stále to nejdůležitější.


Připravujete něco zajímavého do budoucna?

Do budoucna rozhodně připravujeme několik novinek. V současné době máme připravené další dva druhy kávy, ale v hlavě máme už zase další nápady. Bohužel k tomu nemohu prozradit moc informací, držíme si to jako tajemství až do zveřejnění, nicméně můžu uvést, že se bude jednat i o jisté změny ve způsobu balení kávy. Co není tajemstvím, je to, že bychom chtěli kromě čepic nechat udělat další merch, ale je to náročnější jak časově, tak finančně (aby byl dostatek zásob) a navíc si dost vybíráme, aby to, co nabídneme, bylo kvalitní zboží asi jako u čepic od Xstyle (ruční výroba v ČR). Nový merch tak bude přicházet pozvolna.


Jaké jsou zatím reakce zákazníků?

Reakce zákazníků jsou naprosto úžasné. Od doby, co pražíme, jsme si vytvořili takový okruh několika málo lidí, kteří nakupují pravidelně a dost s námi komunikují. Pomáhají nám s propagací, tzn. posílají nám fotografie s kávou, které pak používáme na sociálních sítích. Jsou zákazníci, u kterých je vidět, že to prostě jen chtějí zkusit a komunikace není žádná, ale to je v pořádku. Jsme rádi za každého. Samozřejmě, že pokud někdo z nich umístí fotku naší kávy na sociální sítě, tak nás to nesmírně potěší a moc nám to pomůže v propagaci.


Zákazníkům se věnujeme v co nejvyšší míře. Toto mám tedy na starosti já. Lidé často píší a nejdříve se ptají na další informace týkající se kávy. Někdy se stane, že pak ani kávu neobjedná, ale přesto jsem rád, že s námi komunikuje, protože se může za čas vrátit a objednávku udělat. Zákazníky si vážně hýčkáme. Co se týká komunikace se zákazníky policisty, tak ta je naprosto specifická. Nejlepší reakce byla od Čecha, který slouží v USA u Policie v Ohiu. Ten nám poslal několik videí a jsou prostě úžasná. Nicméně veřejně nepublikovatelná.


Na trh s kávou se v posledních letech vrhlo hodně lidí, nebáli jste se zaměnitelnosti?

Popravdě, když jsme začínali, tak jsme si jen udělali velmi jednoduchý průzkum, zda už náš nápad někdo nerealizuje, abychom nekopírovali. Nic jsme nenašli, a tak jsme se do toho pustili. Naší odlišnost vidíme hlavně v tom, že máme konkrétní zaměření. Neznamená to, že si kávu nemůže koupit kdokoli, ale když se podíváte na naše balení, tak je většinou zcela zřejmé, kam tou danou kávou míříme.


Moc se nám nelíbí způsob propagace kávy, která je zabalená v papírovém pytlíku s jednou minimalistickou nálepkou. Rozhodně jsme přesvědčeni, že balení nesouvisí s kvalitou kávy, nicméně chybí tomu ten duch, to zaměření, ta snaha přiblížit se zákazníkům. Je to pro nás takové cizí a vážné. U nás tedy nejde jen o to, upražit kávu a nasypat do pytlíku. Pro nás je celý ten proces cestou, kterou si užíváme.


A jaké bylo vůbec vstoupit do byznysu?

Samotný vstup na trh je škálou různých úkonů, které čekají na každého. Začali jsme živnostenským úřadem. Tady nám stačila jedna žádost, kde jsme uvedli oblast podnikání, a jinak jsou zde jen základní informace. Z Pavla jsme takto udělali živnostníka. Jelikož jsme měli v plánu se pohybovat v potravinářství, tak je třeba si nechat vydat průkaz pracovníka v potravinářství, čímž vlastně budete označeni za osobu, která z hygienického hlediska může v potravinářství pracovat. To by měl mít každý, kdo s produktem při výrobě přijde do styku, tedy průkaz máme oba. A z těch úřednických úkonů pak jako poslední byla na řadě Zemědělská a potravinářská inspekce. Tady to ovšem neskončilo. I když papírově jsme mohli začít fungovat, museli jsme si ještě načíst hromadu souvisejících předpisů, kdy jednoznačně nejzásadnější a tedy i nejhlídanější je vše, co se hygieny týká. Tam jsme nebrali nic na lehkou váhu.


Co vás vedlo k podpoře Spolku VLČÍ MÁKY a zapojujete se do dalších charitativních projektů?

Spolupráce se spolkem byla první akce tohoto charakteru. Jak jsme se k tomuto rozhodnutí dostali? Na nápad podpory Spolku VLČÍ MÁKY mě přivedla moje žena, která mě včas upozornila, že se blíží 11. listopad a že bychom k tomuto datu měli promyslet nějakou speciální edici kávy. Jelikož mě to přišlo jako dobrý nápad, tak jsem hned zavolal Pavlovi a ten to bez rozmýšlení odsouhlasil. Spolek VLČÍ MÁKY jsem měl v paměti již z dřívějších dob a jelikož se mi zamlouvala jejich činnost, oslovili jsme je a spolupráce byla na světě.

Pak jsme jen museli vymyslet přesnou podobu kávy. Rozhodli jsme se pro Guatemalu, tedy PČR kávu, kterou stále považujeme za naši nejlepší. K tomu jsme nechali natisknout novou etiketu, na které se opět podílela má žena a té jsme vděční, že nás popostrčila a pomohla nám s projektem. Zkusili jsme si zase něco nového a poznali jsme spoustu nových lidí. Příště do toho jdeme znovu a nemusí to být jen k příležitosti Dne válečných veteránů.


8 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše